Machiavelli

Devatenáctý dialog

Montesquieu: Zavedení systému státního rozpočtu, tak je to možné říci, mělo za následek všechna ostatní zajištění na poli financí, které dnes patří k dobře zorganizovanému státnímu útvaru. Tak sestává prvé opatření, které nutně vyplývá ze státního rozpočtu z toho, že požadovaný kredit stojí ve správném poměru s prameny příjmů, které jsou k dispozici. Jedná se o bilanci. ( 64 ) Stále je nutno usilovat o rovnováhu prostřednictvím reálných a autentických údajů. A aby se tohoto významného výsledku dosáhlo lépe, a protože zákonodárce, který o jemu předložených návrzích hlasuje a nemá s tím žádnou zkušenost, uchylujeme se k velmi moudrému opatření. Hlavní rozpočet státu byl rozdělen ve dvě rozdílné části: budget výdajů a budget příjmů, o kterých musí být odděleně hlasováno a z nichž každý bude právoplatný pomocí zvláštního zákona. Tímto způsobem bude každý člen zákonodárné komory donucen zaměřit svou pozornost nejdříve na aktivní a pak na pasivní položky a jeho rozhodnutí nejsou od začátku předurčena hlavní bilancí příjmů a výdajů. ( 65 ) Kontroluje pečlivě tyto dva prvky, a všeobecné hlasování o rozpočtu se nakonec rodí z jejich srovnávání a z jejich přímého souladu.

Machiavelli: To je všechno docela hezké a dobré. Ale mohou být výdaje omezeny na částku, která nesmí být zákonodárným shromážděním přestoupena? ( 66 ) Je to možné? Mohla by sněmovna bez ochromení výkonné moci bránit naléhavými opatřeními panovníkovi v mimořádných výdajích?

Montesquieu:Vidím už, že Vám je to nemilé, ale já to bohužel nemohu změnit.

Machiavelli: Není také ve státech s konstituční monarchií dána panovníkovi formální možnost pomocí nařízení otevřít přídavné nebo mimořádné kredity v době, kdy zákonodárné shromáždění nezasedá?

Montesquieu: To souhlasí. Smí to ale pouze za podmínky, že toto nařízení bude oběmi komorami přeměněno v zákon. Potřebuje k tomu jejich souhlas.

Machiavelli: Když bude tento souhlas dán potom, co tento výdaj byl učiněn a ratifikovat to, co se už stalo, tak bych to opravdu nenalézal špatné.

Montesquieu: To si mohu myslet! Ale bohužel se přitom nezůstalo stát. Pokročilejší moderní finanční zákonodárství zakazuje odchýlit se od normálního předběžného rozpočtu státního plánu s výjimkou otevření přídavných a mimořádných kreditů na podkladě zákonů. Výdaje nesmí být zvýšeny bez spolupráce se zákonodárnou Mocí.

Machiavelli: Ale potom už přece není vůbec možné vládnout.

Montesquieu: To se tak zdá. V moderních státech se došlo k úsudku, že by hlasování zákonodárné komory o státním rozpočtu při velkém využívání přídavných a mimořádných kreditů bylo nakonec iluzorní, že také jednou musí být výdaje omezeny, přirozeně když jsou omezeny příjmy, že politické události nesmí neustále působit na změny finančních poměrů a že přerušení zasedání nemají být příliš dlouhá, aby nebylo možné je neustále využívat pro dodatečná hlasování o zvláštním budget. Šlo se ještě dál. ( 67 ) Bylo by účelné, kdyby zdroje, odhlasované k tomu či onomu účelu, se mohly vrátit do pokladny, pokud by nebyly použity. Nebylo by dobré, kdyby vláda, i kdyby zůstala v mezích povolených úvěrů, mohla použít fondů jednoho oddělení k pokrytí jiných výdajů, aby tu výdaje pokryla, tam zase nepokryla, cestou převodu z ministerstva na ministerstvo jednoduše příkazem. To by znamenalo obcházet jejich zákonné určení a vrátit se důmyslnou oklikou k finanční svévoli. K tomuto účelu byla vymyšlena tak zvaná "Specializace podle titulů". To znamená: Bude hlasováno o určitých titulech výdajů, které spadají jen pod stejně uspořádané služebny. Tak na příklad obsahuje titul A ve všech ministerstvech výdaj A , titul B výdaj B atd. Toto opatření vede k výsledku, při kterém nespotřebované kredity budou v účetnictví jednotlivých ministerií škrtnuty a jako příjmy přeneseny do státního plánu následujícího roku. ( 68 ) Není potřeba vysvětlovat vám, že sankcí všech těchto opatření je odpovědnost ministerstva. Toto zajišťování financí bude korunováno zřízením finanční komory, která je ve své podstatě něco jako nejvyšší soudní dvůr, a která je pověřena provádět právní obchody a kontrolu nad účty, nad administrací a používáním veřejných peněz a k jejímuž úkolu rovněž patří označit ta oddělení státní správy, která by mohla být s ohledem na výdaje a příjmy lépe zařízena. Tyto vývody by mohly stačit. Neshledáváte, že by takováto organizace absolutní vládě velmi překážela?

Machiavelli: ( 69 )Jsem ještě ohromen, přiznávám, tímto finančním výkladem. Chytil jste mě na mém slabém místě. Už jsem Vám řekl, že těmto věcem jen velmi málo rozumím, ale měl bych - a to mi jistě uvěříte - ministry, kteří budou vědět, jak toto všechno omezit a upozornit na nebezpečí těch nejčastějších opatření.

Montesquieu: Nemohl byste přitom také sám něco udělat?

Machiavelli: Jistě. Moji ministři se budou starat jen o pěkné teorie, to bude jejich hlavní zaměstnání. Co se mne týče, budu o financích mluvit jako politik a méně jako ekonom. Jste příliš náchylný přehlédnout, že finančnictví je ze všech částí politiky je právě to, na co se v mé knize o vládci vyvinuté principy nechají nejsnadněji použít. ( 70 ) Ty státy, které mají rozpočet takto metodicky uspořádaný a úřední doklady v naprostém pořádku se podle mne podobají obchodníkům, kteří dokonale vedou účetní knihy a přece se nakonec dokonale ruinují. Kdo tedy má větší rozpočet než Vaše parlamentní vlády. Co je nákladnější než Demokratická republika Spojených států, než Královská republika Anglie? Je pravda, že nesmírné zdroje této právě uvedené mocnosti jsou ve službách nejdokonalejší a nejsrozumitelnější politiky.

Montesquieu: Nezůstáváte při tématu. K čemu směřujete?

Machiavelli: K tomu, že pravidla, podle kterých jsou spravovány státní finance nestojí v žádném vztahu k principům, které platí pro soukromé podnikání a které, jak se zdá, dodaly vzor pro Vaše ideje.

Montesquieu: Aha! To je stejné rozdělení jako mezi morálkou platnou pro politický nebo pro soukromý život.

Machiavelli: Jistě. Nebylo to všeobecně uznáno a v praxi vyzkoušeno? Neležely rovněž tyto věci stejně i ve Vaší době, která byla v tomto smyslu velmi málo pokroková a neřekl jste sám, že si státy dovolují na poli finančnictví výstřednosti, před kterými by zčervenal i ten nejnezdárnější syn občanské rodiny?

Montesquieu: To je správné. Řekl jsem to. Ale když z toho usuzujete, že to potvrzuje Vaše tvrzení, tak mne to opravdu překvapuje.

Machiavelli: Chcete jistě říci, že by se nemělo řídit podle toho co se říká, nýbrž podle toho co by se mělo udělat.

Montesquieu: Zcela správně.

Machiavelli: Na to odpovím: Je třeba chtít možné. A co se všeobecně stane, to nelze změnit.

Montesquieu: Připouštím, že je to stanovisko čistého praktika.

Machiavelli: A já jsem zkrátka přesvědčen, že když budeme bilancovat, jak tomu říkáte, nezapříčiní moje vláda při všem jejím absolutismu tolik nákladů jako ta Vaše. Ale nebudeme se o tom hádat. ( 71 ) Opravdu se velmi mýlíte, domníváte-li se, že se netrápím zdokonalováním finančních soustav, které jste mi právě objasnil. Těším se stejně jako Vy z pravidelného odvádění daní, nad úplností, se kterou příjmy docházejí. ( 72 ) Těší mne přesnost účtů, opravdu těší. Věřte přece, že pro absolutistického panovníka to znamená mít v rukou státní pokladnu a svým způsobem veřejné finance. Toto opatrnictví je opravdu dětinské. Je tu nějaké nebezpečenství? Tím lépe, ještě jednou, jestliže se peníze vybírají, jestliže se pohybují a obíhají se zázračnou přesností, kterou jste mi objasnil. Právě s tím počítám, že celé toto velkolepé účetnictví, celá tato krásná organizace finančnictví pomůže zvýšení lesku mého panství.

Montesquieu: Jste komediant. Co mě na Vašich názorech o financích překvapuje, je pouze jen formální rozpor, ve kterém tyto názory stojí k tomu, co o nich říkáte v knize o vládci, kde úplně vážně radíte nejen k šetření, nýbrž dokonce k lakotnosti.

Machiavelli:Nemáte právo se tomu divit; neboť po této stránce se časy změnily a jedna z mých nejdůležitějších zásad je přizpůsobit se době. Prosím, vraťme se ale opět k tématu a zkoumejme zvláště to co jste říkal o účetní komoře. Patří toto zařízení k soudnictví?

Montesquieu: Ne.

Machiavelli: Je tedy pouze korporací správy. Předpokládám, že funguje naprosto bezvadně. Ale jaký z toho máte prospěch, když potvrdí, že jsou všechny účty správné? ( 73 ) Brání to tomu, aby se o úvěrech hlasovalo a aby výdaje neustaly? Verifikační výnosy nám o stavu věcí neřeknou nic víc, ve srovnání s účty.To je úřední spisovna, která nemá žádnou pravomoc, neškodné zařízení. Nemluvme dále o tom. Klidně ji zachovám takovou jaká je.

Montesquieu: Zachováte ji, říkáte! Předpokládáte tedy odstranit ostatní součásti, ze kterých se skládá organizace finančnictví.

Machiavelli: Myslím, že je Vám to jasné. Po státním převratu je revoluce finančnictví nevyhnutelná. ( 74 ) Cožpak nepoužívám svou všemocnost pro toto jako pro vše ostatní? Jaká magická síla je tedy vyhrazena vašim finančním pořádkům? Jsem jako onen obr z nevím jaké pohádky, kterého Pygmejové spoutali ve spánku. Když se probudil, zbavil se svých pout, aniž by je zpozoroval. Druhý den po mém uchopení Moci se už nebude mluvit o to, že bude hlasováno o státním plánu. Vydám dekret o nouzovém opatření pro budget; diktátorsky otevřu všechny potřebné kredity a nechám je povolit mojí státní radou.

Montesquieu: A tak budete pokračovat?

Machiavelli: Ne. Na začátku následujícího roku se vrátím k legálnímu stavu; neboť nepředpokládám všechno přímo zničit, jak jsem Vám už častěji řekl. ( 75 ) Předpisovalo se přede mnou, vydával jsem také předpisy. Vysvětlil jste mi hlasování o rozpočtu podle dvou různých zákonů. To je podle mého mínění špatné opatření. Mnohem lepší přehled o finanční situaci vzniká, hlasuje-li se současně o rozpočtu příjmů i o rozpočtu výdajů. Moje vláda je vládou práce. Čas, použitelný pro veřejná jednání nesmí být promarněn neužitečnými diskusemi. V budoucnu budou budget příjmů a vydání sdruženy v jedné zákonné předloze.

Montesquieu: Dobře. A co bude ze zákona, který zakazuje přijmout dodatečné kredity bez předchozího hlasování komory?

Machiavelli: Ten zruším. Jistě porozumíte důvodům, které pro to mám.

Montesquieu: Jistě.

Machiavelli: Je to zákon, který by nesměl být přijatelný pro žádnou vládu.

Montesquieu: A specializace kreditů, hlasování podle titulů?

Machiavelli: To je nemožné zachovat. O rozpočtu vydání se nebude hlasovat podle titulů, ale podle ministerstev.

Montesquieu: To se mi zdá být opravdu těžké; neboť při hlasování podle ministerstev může být přezkoušena pouze konečná částka. To znamená, obsloužit se pří prosévání státních výdajů bezedným sudem namísto síta.

Machiavelli: To není úplně správné. Neboť každý kredit, který bude poskytnut vcelku má různé části, různé tituly, jak říkáte. Ty se přezkoušejí, bude-li to třeba. Ale bude se hlasovat podle ministerstev a bude dána možnost vyrovnání jednoho titulu druhým.

Montesquieu: A možnost přenosu z jednoho ministerstva na jiné.

Machiavelli: Ne, tak daleku nepůjdu. Chtěl bych zůstat v hranicích bezpodmínečně nutného.

Montesquieu: Jste opravdu umírněný. A věříte, že tyto novosti na poli financí nevyvolají v zemi žádný neklid?

Machiavelli: Proč by měly vyvolat víc neklidu než moje politická opatření?

Montesquieu: Protože se dotýkají materielních zájmů každého jednotlivce.

Machiavelli: Ach, to jsou příliš jemné rozdíly.

Montesquieu: Prima! To jste řekl dobře. Nedělejte sám žádné odstíny a řekněte prostě a jednoduše, že národ, který neumí ubránit svoji svobodu není schopen ubránit ani svoje peníze.

Machiavelli: Na co by bylo možné si stěžovat, když jsem přece na poli financí zachoval nejdůležitější principy státního práva. ( 76 ) Cožpak daně nejsou řádně stanoveny, řádně vybírány, cožpak se o úvěrech řádně nehlasuje? Jestlipak se zde jakož i jinde všechno v zásadě neopírá o lidové hlasování? Bezpochyby nikoliv, moje vláda není omezena duchovní chudobou. Lid, který mne zvolil, nejenom že dobře snáší lesk trůnu, přeje si ho, spatřuje ho ve vladaři, který je výrazem jeho Moci. Ve skutečnosti sleduje muž z národa svou nenávistí jen bohatství sobě rovných.

Montesquieu: Neuhýbejte mi opět. Nejste ještě na konci. Přivedu Vás nevyhnutelně nazpět ke státnímu rozpočtu. Ať k tomu řeknete cokoliv, důsledky omezí růst Vaší Moci. Vytváří hranici, kterou je možné přestoupit; ale přestupuje se jen na vlastní náklady a na vlastní nebezpečí. Státní rozpočet bude uveřejněn, jsou známy jednotlivé části, ze kterých se skládá, je tu neustále a slouží jako barometr stavu financí.

Machiavelli: Skončeme tedy toto projednávání, kteréžto jste jednou tak chtěl.




<<< Zpět

Dále >>>