Machiavelli

Devátý dialog

Montesquieu: Zastavil jste se u dne po sestavení ústavy, která byla vypracována bez souhlasu národa.

Machiavelli: Zde Vás musím přerušit. Nikdy jsem netvrdil, že bych chtěl při tom porušit převzaté myšlenky, jejichž Moc znám.

Montesquieu: Opravdu?

Machiavelli: Mluvím zcela vážně.

Montesquieu: Vy tedy chcete nechat národ se podílet na novém, základním díle, které připravujete?

Machiavelli: Ano, jistě. Divíte se tomu? Udělám ještě víc. Nechám nejdříve všeobecným hlasováním legalizovat násilný převrat, který jsem proti státu provedl. Promluvím k národu odpovídajícími formulacemi: Už to tak dále nešlo, všechno jsem rozbil, zachránil jsem vás. Hněváte se na mne? Vaším hlasováním máte svobodu mě odsoudit nebo osvobodit.

Montesquieu: Svobodu pod nátlakem teroru a síly armády.

Machiavelli: Budou mne oslavovat.

Montesquieu: Tomu věřím.

Machiavelli: A lidové hlasování, které jsem udělal nástrojem mé Moci, bude základem mé vlády. Uspořádám hlasování bez ohledu na třídní a majetkové poměry, kterým bude absolutismus utvořen jedním úderem.

Montesquieu: Ovšem! Neboť jedinou ranou rozbijete najednou svornost rodiny, znehodnotíte hlasování, zničíte převahu vzdělání a uděláte z pouhého čísla slepou Moc, která se nechá řídit podle Vašeho mínění.

Machiavelli: Převádím jen pokrokovou ideu do skutečnosti, po níž dnes všechny národy Evropy usilovně baží. Uspořádám všeobecné lidové hlasování tak, jak to udělal Washington ve Spojených státech a prvé použití bude nechat hlasovat o mé ústavě.

Montesquieu: Jak? Chcete ji přinést do diskuse v lidových shromážděních nebo ve shromážděních poslanců?

Machiavelli: Ale přece ne! Prosím, ponechejme stranou ideje osmnáctého století; nejsou to přece ideje současné doby.

Montesquieu: Nuže, jak necháte potom projednávat přijetí Vaší ústavy? Jak budou Vaše základní články prodiskutovány?

Machiavelli: Ale já přece vůbec nemyslím na to, že by měly být diskutovány. Věřil jsem, že jsem Vám to už řekl.

Montesquieu: Já jsem se Vámi nechal jen vést na půdu principů, které jste si oblíbil vyvolit. Mluvil jste ke mně o Spojených státech. Nevím, zdali jste druhý Washington; ale co vím určitě je skutečnost, že současná konstituce Spojených států byla diskutována v poradních sborech a byla podřízena hlasování zástupců národa.

Machiavelli: Ale, prosím Vás! Neházejte dohromady doby, země a lidi. My jsme v Evropě. Moje konstituce bude vcelku předložena a vcelku odhlasována.

Montesquieu: Ale tím přece nemůžete nikoho oklamat. Když národ určuje za takovýchto podmínek, jak může vědět co dělá a jak dalece se zavazuje?

Machiavelli: A kde jste někdy viděl, že ústava, která si opravdu toto jméno zasloužila, která byla opravdu trvalá, byla výsledkem porad s národem? Ústava musí být úplně stvořena v hlavě jednoho muže, nebo z ní nemůže nic být. Bez stejného pramene, bez spojení jejích dílů dohromady, bez ohledu na její praktický účinek ponese nutně stopy nedostatečné prozíravosti, která zde působila při jejím koncipování.

Abych to řekl ještě jednou, ústava může být jen dílo jednotlivce. Nikdy tomu nebylo jinak.To dosvědčuje historie všech zakladatelů říše, příklad Sesostrise, Solona, Lykurga, Karla Velikého, Bedřicha II., Petra I.

Montesquieu: To, co mi tu vykládáte, je obsah jedné kapitoly z díla jednoho Vašeho žáka.

Machiavelli:A koho míníte?

Montesquieu: Joseph de Maistre. Jsou to povšechné fráze, na kterých je něco pravdy; myslím ale, že se zde nenechají použít. Když se posloucháte, mohlo by se myslet, že chcete vyvést národ z chaosu nebo temné noci jeho prvopočátků. Zdá se, že už se nesnažíte myslet, že za předpokladu, ze kterého vycházíme, národ dosáhl vrchol své kultury, že své veřejné právo pevně založil a že je v držení uspořádaného zřízení.

Machiavelli: To nepopírám. Mimo toho uvidíte, že nepotřebuji zničit Vaše uspořádání odshora až dolů, abych dosáhl mého cíle. Potřebuji jen Vaše nařízení změnit a jejich seskupení vyměnit.

Montesquieu: Vysvětlete ni to.

Machiavelli: Udělal jste mi právě přednášku o konstituci; uvažuji co z toho je užitečné. Ostatně není můj postoj vůči všem těmto idejím o vyvážení Moci tak vzdálen, jak se všeobecně v Evropě věří. Mohl jste toho všimnout na mém pojednání o Titu Liviovi. Ale k věci! Poznamenal jste předtím správně, že v parlamentně řízených státech Evropy je státní Moc rozdělena skoro všude stejným způsobem na určitý počet politických sdružení, jejichž řízená spolupráce vytváří vládu. Tak se nalézá pod různými jmény, ale se skoro stejnými pravomocemi ministerská rada, senát, zákonodárné shromáždění, státní rada, nejvyšší soud. Mohu Vám uspořit každé nepotřebné vysvětlování mechanismu, pokud se vztahuje na tyto Moci. Znáte jejich tajemství lépe než já. Je jasné, že každá z nich znázorňuje podstatnou funkci vlády. Všimněte si dobře, že jmenuji funkci jak něco podstatného, ne uspořádání. Tak musí existovat řídící, vládnoucí, zákonodárná, nařizující státní Moc, o tom není pochyb.

Montesquieu: Ale jestli Vám dobře rozumím, tak jsou tyto různé státní Moci ve Vašich očích jen jedna jediná a vložíte všechno do rukou jediného muže a uspořádání potlačíte.

Machiavelli: Říkám Vám ještě jednou, že se tady a tam mýlíte. Nebylo by vůbec možné takto bez nebezpečí jednat. Nebylo by to obzvlášť možné u Vás, při fanatismu, kterým se u Vás hájí takzvané principy z roku 1789. Ale buďte tak laskav a poslouchejte mě: Ve statice změní poloha opěrného bodu směr působící síly; v mechanice změní přeložení poháněcího pera pohyb. Přece je to zdánlivě ještě ten samý aparát, ten samý mechanismus. Stejně závisí také ve fysiologii temperament od stavu, ve kterém se nacházejí orgány. Když utrpí orgány změnu, mění se také temperament. Nuže pracují různá uspořádání, o kterých jsme právě mluvili, uvnitř státu jako opravdové orgány v lidském těle. Pustím se nyní do orgánů. Orgány samy zůstanou, ale politický charakter státu se změní. Rozumíte?

Montesquieu: To není těžké a není k tomu třeba žádných vysvětlivek. Podržíte názvy, ale změníte obsah. Tak to udělal Augustus v Římě, když zničil republiku. Existoval stále ještě konsulát, praetor, censurní úřad, tribunát; ale neexistovali už vlastně žádní konsulové, praetoři, censoři a žádní tribuni.

Machiavelli: Mohl jste zvolit horší příklady. V politice se nechá udělat všechno, pokud se pochlebuje předsudkům národa a dává pozor na formality.

Montesquieu: Nezabíhejte opět do všeobecných frází. Byl jste právě na tahu a já Vás sleduji.

Machiavelli: Nezapomeňte, že to jsou osobní přesvědčení, ze kterých vyplývá každé moje jednání. V mých očích jsou Vaše parlamentní vlády jen hádavé kluby, semeniště sterilních agitací, ve kterých se vyčerpává jinak plodná činnost národů, které jsou lidovými řečníky a tiskem odsouzeny k bezmocnosti. O tom nemám také žádné pochyby. Vycházím z uváženého stanoviska a účel, který sleduji, ospravedlňuje moje jednání.

Montesquieu: Na místo abstraktních teorií sázím praktický rozum, zkušenosti staletí, příklad geniálních lidí, kteří pomocí stejných prostředků dokázali velké činy. Začínám tím, že opět připravuji pro státní Moc podmínky, které jsou pro ni životně důležité.

Machiavelli: Moje první reforma platí bezprostředně tomu, co jmenujete odpovědnost ministrů. V zemích, které jsou vybaveny centralizovanou Mocí, jako na příklad ve Vaší, kde vztahuje všeobecné veřejné mínění z důvodu instinktivního pocitu všechno na hlavu státu, dobré stejně jako zlé, znamená to potrestat národní cítění lží a rozšířit fikci, která přece vždy v bouři revolucí odplave do dálky, kdyby se zachtělo na špici konstituce posadit větu, že suverén nesmí být volán k odpovědnosti.

Začnu proto tím, že z mojí konstituce vyškrtnu princip odpovědnosti ministrů. Panovník, kterého dosadím, bude sám odpovědný a sice lidu.

Montesquieu: Tak je to správné, to je přinejmenším krátké a přesvědčivé.

Machiavelli: Jak mi to vysvětlujete, mají ve Vašem parlamentárním systému zástupci lidu iniciativu sami nebo s výkonnou Mocí. To je tedy pramen nejhrubších závad; neboť při takovém pořádku věcí si může každý poslanec při jakékoliv příležitosti osobovat vládní Moc a přednášet ty nejméně promyšlené a nejméně odůvodněné návrhy zákonů. Ano, když to uzná za vhodné, může komora pomocí parlamentní iniciativy vládu svrhnout. Proto bude právo navrhovat zákony příslušet pouze panovníkovi.

Montesquieu: Vidím, že jste na nejlepší cestě k absolutismu. Neboť ve státě, ve kterém náleží iniciativa nových zákonů jen suverénovi, je panovník jediný zákonodárce. Ale než budete pokračovat, chtěl bych ještě něco namítnout. Chcete se usadit na skále, ale já objevuji, že sedíte na písku.

Machiavelli:Do jaké míry?

Montesquieu: Neučinil jste lidové hlasování podkladem Vaší Moci?

Machiavelli:Jistě.

Montesquieu: Potom jste také jen zplnomocněnec lidu, kterého národ, ze kterého vychází vlastní státní Moc, může rovněž podle libosti opět odvolat. Věřil jste, že byste mohl tento princip vzít pro podporu Vaší autority; ale přitom jste si nevšiml, že když bude třeba, můžete být také svržen. Na druhé straně jste prohlásil, že odpovědnost nesete sám. Myslíte si, že jste anděl? Mohl byste jím možná být; ale přesto nebudete při každém neštěstí, ke kterému může dojít, volán méně k odpovědnosti a při prvé krizi vezmete za své.

Machiavelli:Vy zde něco předbíháte. Námitka přichází příliš brzy. Ale odpovím na ni ihned, neboť mne k tomu nutíte. Oddáváte se neobyčejnému klamu když věříte, že jsem tuto myšlenku nepředvídal. Kdyby byla moje Moc otřesena, mohlo by se tak stát jen vlivem politických stran. Proti nim jsem chráněn dvěmi podstatnými právy, která jsem vložil do mé konstituce.

Montesquieu: A co jsou to za práva?

Machiavelli: Právo, dovolávat se lidu a právo vyhlásit nad zemí stav obležení. Jsem vůdce branné Moci, mám celou státní Moc v mé ruce; bajonety by přivedly všechny k rozumu, kteří kladou odpor a já bych nalezl při lidovém hlasování ve volební urně nové potvrzení mé autority.

Montesquieu: Na takové zdůvodnění není odpověď. Ale vraťme se, prosím, opět zpátky k zákonodárnému shromáždění, které jste ustanovil. Nevidím ještě, že jste v tomto bodě venku ze všech nesnází. Vzal jste tomuto shromáždění parlamentní iniciativu; ale zůstává mu právo hlasovat o zákonech, které mu k přijetí předložíte. Zřejmě nepočítáte s tím, že by smělo tohoto práva použít?

Machiavelli: Jste podezřívavější než já; musím se Vám přiznat, že v tom nic neshledávám. Jelikož nikdo mimo mne nemůže zákon podat, nemusím se obávat, že by byl někdy udělán proti mé vládě namířený zákon. Já mám klíč ke svatyni. Jak jsem Vám už ostatně řekl, patří k mým plánům, zdánlivě ponechat zřízení existovat. Nyní Vám musím vysvětlit, že neuvažuji přenechat shromáždění to, co nazýváte právem změny. Je jasné, že pro provádění takového práva neexistuje žádný zákon, kterým by od původního účelu zákona mohlo být odbočeno a jeho smysl byl změnitelný. Zákon bude přijat nebo zamítnut, nic jiného než tato alternativa neexistuje.

Montesquieu: Ale víc by nebylo zapotřebí k tomu, abyste mohl být svržen. Stačilo by zde, aby zákonodárné shromáždění odmítlo všechny Vaše návrhy zákonů, stačilo by už, aby se zdráhalo hlasovat o daních.

Machiavelli: Víte velmi dobře, že se věci nemohou takto odehrát. Shromáždění, ať by bylo jakékoliv, které by takovýmto šíleným způsobem zdržovalo vývoj veřejných záležitostí by si kopalo svůj vlastní hrob. Mimo toho bych měl tisíce prostředků, abych Moc takového shromáždění zlomil. Omezím počet poslanců na polovinu a budu tím muset bojovat jen proti polovině politických vášní. Vyhradím si právo jmenovat prezidenta a jeho zástupce, kteří vedou porady. Místo trvalého zasedání, zredukoval bych zasedání sněmovny na několik měsíců. Udělal bych především něco, co má velkou důležitost a co se, jak mi bylo řečeno, začíná v praxi zavádět: Odstranil bych uspořádání, kterým jsou mandáty zákonodárného shromáždění prováděny bez odměny. Chtěl bych, aby poslanci dostávali plat, aby jejich činnost byla nějak placena. Vidím takovou novinku jako nejjistější prostředek, jak připoutat poslance k vládě. Nemusím Vám to objasňovat; účinnost tohoto prostředku je zcela dobře srozumitelná. Připojím k tomu ještě, že jako hlava exekutivní Moci mám právo svolat nebo rozpustit zákonodárné shromáždění a že bych si pro případ rozpuštění vyhradil velmi dlouhé lhůty ke svolání nového shromáždění. Rozumím velmi dobře, že to není bezpečné, když zůstane zákonodárná Moc nezávislá od mé Moci. Ale uklidněte se, dojdeme brzy ke zcela jiným praktickým prostředkům, jak ji připoutat k Moci státní. Stačí Vám tyto ústavněprávní podrobnosti? Chcete ještě víc?

Montesquieu: To už není nutné a nyní můžete přejít k organizaci senátu.

Machiavelli: Vidím, že jste velmi dobře pochopil, že je to hlavní část mého díla, poslední kámen v kupoli mé konstituce.

Montesquieu: Nevím opravdu, co byste mohl ještě dál udělat; neboť od nynějška se na Vás dívám jako na úplného pána státu.

Machiavelli: Prokazujete mi laskavost, když to konstatujete; ale ve skutečnosti bych nemohl postavit suverenitu na tak povrchním základu. Suverénovi musí stát po boku korporace, které imponují okázalostí svého titulu, důstojností a osobními vyznamenáními mužů, ze kterých se skládají. Není dobře, když se suverén stále osobně míchá do hry, když je všude vidět jeho ruka. Jeho činnost musí být dle potřeby přikryta autoritou velkých, úřední Mocí vybavených společností, které stojí blízko trůnu.

Montesquieu: Je hned vidět, že to je ta role, kterou předpokládáte pro senát a státní radu.

Machiavelli: Před Vámi se opravdu nenechá nic ukrýt.

Montesquieu: Mluvíte přitom o trůnu. Vidím podle toho, že jste už král, a my jsme byli ještě v republice. Není tu skoro žádný přechod.

Machiavelli: Vy, známý francouzský učitel státního práva, byste neměl ode mne požadovat, abych se zdržoval takovými maličkostmi, které jsou jen věcí další realizace. Od toho okamžiku, ve kterém mám v rukou veškerou Moc je hodina, kdy se nechám prohlásit králem, jen ještě věcí vhodné příležitosti. Udělám to před nebo po oznámení mé ústavy; na tom příliš nezáleží.

Montesquieu: To je správné. Vraťme se tedy opět k organizaci senátu.




<<< Zpět

Dále >>>