Machiavelli

Druhý dialog

Montesquieu: Vaše vývody mi nepřinášejí nic nového, Machiavelli a když jsem poněkud v rozpacích, jak je mám vyvrátit, pak méně proto, že znepokojují mé myšlení, jako proto, ať jsou nyní falešné nebo pravdivé, že nespočívají na žádné filozofické základně. Chápu dobře, že jste především politik a že jsou Vám fakta bližší než teorie. Ale snad přece přiznáte, že když se jedná o panování, je nutné se řídit principy. Nenecháváte ve Vaší politice místo ani morálce, ani náboženství, ani právu. Máte v ústech pouze dvě slova: Moc a úskočnost. Když se Váš celý systém omezuje jen na vysvětlování, že Moc hraje v lidských záležitostech velkou roli, že vychytralost je vlastnost, kterou státník nutně musí mít, tak snad vidíte, že to jsou pravdy, které nepotřebují žádný důkaz. Ale když vyzvednete násilí k principu a lest k pravidlu jednání vlády, když ve svém výčtu neberete vůbec ohled na zákony humanity, pak není právo tyranie jiné než právo divokých zvířat, neboť zvířata jsou rovněž schopná a silná a skutečně neplatí u nich jiné právo než právo brutálního násilí. Já ale nevěřím, že sám ve svém fatalismu jdete tak daleko; vždyť Vy přece rozeznáváte existenci dobra a zla.

Vaše zásada je, že dobré může vzejít ze zlého a že je dovoleno činit zlo, když by tím mohlo vzniknout něco dobrého. Tedy neříkáte: je vlastně dobré, porušit své slovo, je dobré použít úplatků, násilí a vraždy. Říkáte ovšem: je možné zradit, je-li to prospěšné, zabíjet, je-li to nutné, vzít svému bližnímu majetek, je-li to užitečné. Hned k tomu dodávám, že ve Vašem systému platí tyto zásady jen pro vládce, a jen, jedná-li se o jejich zájmy a zájmy státu. Proto má vládce právo porušit přísahu; může v proudech prolévat krev, aby dosáhl Moci nebo aby se při ní udržel; může vyrabovat ty, kterým se vyhýbal, může změnit všechny zákony, vydat nové a opět je přestoupit; může rozhazovat státní peníze, může podplácet, vydírat, trestat a vždy znovu do někoho mlátit.

Machiavelli: Ale neříkal jste přece sám, že je strach v despoticky ovládaných státech nutný, ctnost zbytečná, pocit cti nebezpečný, že je zapotřebí slepé poslušnosti a že by byl vladař ztracen kdyby jen jediný okamžik nechal svou Moc v klidu.

Montesquieu: Jistě, řekl jsem to. Ale když jsem, stejně jako Vy, konstatoval ty strašlivé podmínky, kterými se tyranská vláda udržuje, udělal jsem to proto, abych ji pranýřoval, ale ne proto, abych jí stavěl oltáře. Udělal jsem to, abych mé vlasti vštípil proti ní odpor, která naštěstí nikdy neskláněla hlavu pod takovou porobou. Jak se jen můžete uzavírat před poznáním, že násilná vláda je jen výjimkou v řádném vývoji lidské společnosti a že největší krutovlády jsou donucovány hledat své ospravedlnění v myšlenkových pochodech, které jsou vzdáleny teoriím násilí. Ne jenom na užitek, nýbrž také na jejich povinnost se odvolávají všichni utlačovatelé. Učení o užitku samo je tedy právě tak málo průkazné jako prostředky, kterých se používá k jejímu odůvodnění.

Machiavelli: Zde Vás musím přerušit. Vy přiznáváte užitku jistý význam a to stačí, aby byly ospravedlněny všechny politické potřeby, které se nesnášejí s právem.

Montesquieu: Zájem státu je to na co se odvoláváte. Ale mějte na zřeteli, že nemohu dát lidským společnostem právě to jako základ, co je zničí. Ve jménu užitku budou se dopouštět zločinů vládci a národy stejně jako jednotliví občané. Státní zájem, říkáte! Ale jak mám rozeznat zda je výhodou pro vládce dopustit se této nebo jiné nespravedlnosti? Víme přeci, že státní zájem je příliš často zájmem vládce samotného nebo zkorumpovaných oblíbenců v jeho okolí? Já nejsem vydán všanc takovým důsledkům, když dám právo jako základ pro výstavbu společností, protože právní pojem udává hranici, kterou zájem nesmí přestoupit.

A když se mne zeptáte, co je základem práva, tak Vám musím odpovědět, že je to etika, jejíž přikázání nemají nic podezřelého ani temného, neboť jsou obsaženy ve všech náboženstvích a protože jsou zářivými písmeny vštípeny do svědomí lidí. Z tohoto čistého pramene musí pocházet všechny občanské, politické, hospodářské, internacionální zákony.

Ex eodem jure, sive ex eodem fonte, sive ex eodem principio.

Ale zde se objevuje Vaše nedůslednost. Jste katolík, jste křesťan, modlíme se oba ke stejnému Bohu, Vy uznáváte jeho přikázání, Vy uznáváte morálku, Vy uznáváte právo ve vztazích mezi lidmi navzájem a Vy pošlapáváte všechny tyto normy, když se jedná o stát nebo o vládce. Jedním slovem: Politik nemá podle Vašeho mínění nic společného s morálkou. Dovolujete monarchovi, co zakazujete poddanému. Podle toho, zda byly stejné činy spáchány slabými nebo silnými, budou Vámi vyzdvihovány nebo kárány. Podle postavení toho, který je provádí, jsou to zločiny nebo ctnosti. Chválíte vládce, že je učinil a pošlete poddaného na galeje. Ale nemyslíte přitom na to, že s takovými zásadami by nemohla žít žádná lidská společnost. Věříte, že poddaný bude dlouho dodržovat své přísahy, když vidí, jak je vládce porušuje, že bude zákony respektovat, když ví, že ten, kdo mu je dal, je překračoval a je každý den překračuje? Věříte, že bude váhat vstoupit na cestu znásilňování, podplácení a podvodu, když vidí, jak se na ni trvale pouštějí ti, kteří jsou povoláni, aby ho vedli? Nenechte se mýlit. Musíte připustit, že každý přehmat vládce na poli života státu opravňuje k podobnému přestoupení zákona ve sféře poddaného, že každému politickému sprosťáctví následuje sprosťáctví v občanském životě, že každé násilí nahoře dává právo k násilí dole. Tolik o poměru občanů mezi sebou.

Co se týče jejich poměru vůči vládnoucím, tak Vám nepotřebuji říkat, že je to občanská válka, která kvasí v klíně společnosti. Mlčení národa je jenom příměří poraženého, který si nesmí stěžovat. Počkejte jen, až se probudí. Vynalezl jste teorii násilí, můžete s jistotou počítat, že si to národ zapamatuje. Při prvé vhodné příležitosti přetrhá své řetězy. Přetrhá je možná z nicotných důvodů a opět si násilím vezme, co mu násilí vyrvalo.

Despotismus je založen na poslušnosti mršin, jak ho podporují jezuité. Zabít nebo být zabit, to je jeho zákon. Dnes páchá své ukrutnosti, zítra dojde k občanské válce. Tak se totiž odehrávají věci v podnebí Evropy. V orientu národy pokojně spí v nedůstojném otroctví.

Vládci si nemohou dovolit, co také privátní morálka nedovoluje: to je můj závěr. Je správný. Vy věříte, že mne můžete přivést do rozpaků, když mi před oči postavíte příklad velkých mužů, kteří smělými činy, které byly provedeny znásilněním zákonů, přinesli svým zemím mír, někdy také slávu a tak jste prováděl svůj velký důkaz, že dobré vzniká ze zlého. Chybí mi ale důkaz, že tito odvážní mužové udělali více dobrého než zla. Není tím v žádném případě prokázáno, že by se národy také bez nich nezachránily a bez nich neudržely. Léčebné prostředky, které používáte, nejsou náhrada pro zárodek rozkladu, který do států přinášíte. Několik let anarchie jsou pro stát často méně zhoubné než mnoho let tiše snášeného despotismu.

Vy obdivujete velké lidi, já obdivuji jen velké společenské řády. Věřím, že národy, aby byly šťastné, potřebují méně geniálních a více počestných mužů; ale připustím Vám, když na to kladete důraz, že některé z těch násilných podniků, které jste tak bránil, se mohly vychýlit ve prospěch určitých států. Takové činy se nechají ospravedlnit u národů starověku, ve kterých vládlo otroctví a fatalismus. Objevily se opět ve středověku a dokonce i v nejnovějších dobách. Ale ve stejné míře, jak se zmírnily obyčeje, jak se u různých národů Evropy rozšířilo osvícenství, především ve stejné míře jak byly lépe známy hlavní rysy vědy o státu, vstoupilo na místo násilí principielně a skutečně právo. Jistě, bude vždy opětně docházet k osvobozovacím bojům a ve jménu svobody bude spácháno velmi mnoho zločinů; ale politický fatalismus už neexistuje. Když jste mohl říci, že ve Vaší době byl despotismus potřebný zlořád, tak už to dnes říci nemůžete; neboť za současného stavu mravů a státních zřízení hlavních národů Evropy se despotismus stal nemožností.

Machiavelli: Nemožnost?...Kdyby se Vám mělo podařit, dokázat mi to, jsem připraven, vyjít Vám krok vstříc ve Vašich myšlenkových pochodech.

Montesquieu: Dokáži Vám to nejlehčím způsobem, když chcete být tak laskav a dále mě poslouchat.

Machiavelli: Opravdu rád. Ale dejte si pozor. Věřím, že jste si předsevzal příliš mnoho.




<<< Zpět

Dále >>>