Machiavelli

Dvacátý čtvrtý dialog

Machiavelli: Musím Vás nyní jen ještě upozornit na jisté zvláštnosti ( 117 ) mého způsobu jednání, mých způsobů chování, které dávají mé vládě její vlastní obličej. Nejprve bych chtěl, aby byly mé záměry nevyzpytatelné i pro ty, kteří náležejí k mému nejbližšímu okolí. Choval bych se po této stránce jako Alexander VI. a jako vévoda Valentinois. U římského dvora se říkalo příslovečně o prvém, že nikdy neudělal to co řekl a o druhém, že nikdy neřekl, co udělá. Sdělím mé plány teprve, když budu nařizovat jejich provedení a má nařízení vydám teprve v posledním okamžiku. Borgia to nedělal nikdy jinak. Ani jeho ministři nic nevěděli a jeho okolí bylo odkázáno na jednoduché domněnky. Mám vlastnost, že se zdám zcela nehybný, když je zde najednou má kořist, kterou lovím. Dívám se na jinou stranu a když se dostane do mé blízkosti, otočím se pojednou a vrhnu se na ni dřív, než má čas vyrazit výkřik.

Neumíte si představit, jakou vážnost dá vládci toto umění přetvářky. Když se spojí s pádností činu obklopí ho pověrčivá bázeň. Jeho poradci se tiše ptají, co se zase asi zrodí v jeho hlavě. Národ důvěřuje jen jemu samému. V jeho očích je personifikovaná prozřetelnost, jejíž cesty jsou neznámé. ( 118 ) Když to lid uvidí, představí si s vnucenou hrůzou, že by to mohlo být zlověstné znamení. Sousední státy žijí neustále ve strachu a zasypávají ho důkazy své úcty; neboť se nikdy neví zda-li je ze dneška na zítřek nepostihne dokonale připravený podnik.

Montesquieu: Jste tvrdý vůči Vašemu národu, který se sklonil pod Vaším jařmem; ale když budete tak podvádět státy se kterými vyjednáváte jako podvádíte Vaše poddané, rozmačká Vás brzy jejich koalice.

Machiavelli: Odvádíte mne od mých záležitostí; neboť se zde zabývám jen vnitřní politikou. Ale když budete chtít znát ty nejdůležitější prostředky, jejichž pomocí udržím v šachu tu koalici zahraničních států, která mne nenávidí, mohu Vám je vyjmenovat: Vládnu nad ohromně velkou říší, to jsem Vám už řekl. No a nyní by mne vyhledal některý z velkých rozkladem ohrožených, se mnou hraničících států, který touží dostat se opět nahoru. Dostal bych ho na výši pomocí velké války, jak jsme to zažili u Švédska, u Pruska a jak bychom to mohli ze dneška na zítřek zažít u Německa nebo Itálie. ( 119 ) A tato země, která bude žít jenom ze mne a která bude vyzařovat jenom moje bytí, mi podle potřeby poskytne proti ozbrojené Evropě tři sta tisíc vojáků navíc.

Montesquieu: A jak to stojí s blahem Vašeho vlastního státu, v jehož sousedství vypěstujete tímto způsobem Moc, která bude Vaším rivalem a v důsledku toho se po případě stane Vaším nepřítelem?

Machiavelli: Především se musím udržet já sám.

Montesquieu: A jinak se nestaráte o nic, nevyjímaje ani osud Vaší vlastní říše?

Machiavelli: Kdo Vám to řekl? Starat se o mé blaho, znamená starat se stejně o blaho mé říše.

Montesquieu: Z Vaší královské tváře necháváte spadnout jeden závoj po druhém; chtěl bych ji teď vidět celou.

Machiavelli: Nepřerušujte mě stále. Žádný vládce, ať by mohl být nadaný jak chce, nevlastní všechny duševní vlastnosti, které potřebuje. Velké nadání státníka je právě v tom, že si přivlastní myšlenky, které slyší ve svém okolí. Naleznou se zde často velmi jasné názory. Proto bych nechával moji státní radu velmi často svolávat, nechal bych ji diskutovat a v mé přítomnosti debatovat o nejdůležitějších otázkách. ( 120 ) Nevěří-li panovník svým dojmům anebo nemá-li dost jazykových prostředků, aby zastřel své skutečné myšlenky, musí setrvat v mlčení a hovořit jenom tak, aby se diskuse hnula kupředu. Stává se málokdy, že v dobře sestavené státní radě se nějak nevyřeší, kterému mínění se má dát za stávající situace přednost. Přivlastníte si ho a často bude jeden z těch, který Váš názor nepozorovaně vyjádřil velmi udiven, když příští den uvidí, jak bude jeho myšlenka uskutečněna. Mohl jste při všech mých opatřeních a činech pozorovat, jaký důraz jsem vždy kladl na zachovávání pouhého zdání spořádaných poměrů. Musí se to se slovy dělat stejně jako se svými činy. Největší prohnanost ale leží v tom, že necháte věřit lidi ve vaši upřímnost, i když sám vůbec nechcete být upřímný. Nejen moje myšlenky budou nevyzpytatelné, nýbrž také má slova budou skoro vždy znamenat protiklad toho co se zdají vyhlašovat. Jenom zasvěcení pochopí smysl typických slovních obratů, které nechám čas od času národu spadnout z výše mého trůnu. Když řeknu: Moje vláda je vládou míru, znamená to, že bude brzy válka. Když řeknu, že se omezím na použití zbraní ducha, znamená to, že použiji násilné prostředky. Rozumíte mi?

Montesquieu: Ano.

Machiavelli: Slyšel jste, že můj tisk má stovky různých hlasů a že všechny mluví o velikosti mé vlády, o zanícení mých poddaných pro svého pána, že zároveň vkládají publiku do úst mínění, myšlenky, dokonce až k formulacím, které pak používá ve svých rozmluvách. Slyšel jste dále, že moji ministři neustále překvapují veřejnost zprávami o činnosti, o které se nenechá pochybovat. Co se mne samotného týká, mluvil bych pouze zřídka, jen jednou v roce, potom tu a tam při významných příležitostech. Tím bude každý z mých projevů nejen v mé říši, nýbrž v celé Evropě pokládán za velkou událost.

Vládce, jehož Moc stojí na demokratickém základu, musí používat pěstěnou, ale přesto populární řeč. Když je to nutné, nesmí se stydět mluvit jako demagog; neboť představuje přece ve své osobě národ a musí mít i jeho vášně. Musí mu poněkud vycházet vstříc, polichotit mu a příležitostně přidat trochu sentimentality. Nepotřebuje se starat o to, že tyto prostředky vypadají v očích vzdělaných nízké a dětinské. Národ to nebude brát tak přesně a úspěch to ospravedlní.

V mé knize doporučuji vládci, vzít si jako vzor nějakého velkého muže z minulosti a pokud možno jít v jeho stopách. Takové podobnosti s historickými osobnostmi činí na masy velký dojem. ( 121 ) Roste v jeho představách, ještě za života se vám dostane místo, které vám dá budoucnost. V dějinách těchto velikánů se ostatně naleznou příklady, užitečné údaje, někdy totožné situace, z nichž je možno vyvodit cenná poučení, neboť v dějinách jsou obsažena všechna velká politická poučení. Když je nalezen velký muž, se kterým je možné se srovnávat, potom je možné jít ještě dál. Víte, že národy milují, když je vládce vzdělaný, když se zajímá o estetické vědy, když má sám pro ně talent. Přísná věda může klidně odsoudit tyto výrobky slabých hodin. Když je vládce silným mužem, budou mu odpuštěny a dají mu dokonce jisté kouzlo.( 122 ) Ovšem, vladař nemůže lépe využít svůj volný čas než k tomu, aby psal například dějiny velké osobnosti minulých časů, kterou si vzal za vzor.

Nějaké slabůstky, ano dokonce nějaké neřesti jsou vládci koneckonců stejně užitečné jako ctnosti. Mohl byste už rozeznat pravdu těchto postřehů na tom, jak tu používám obojetnictví, zde násilí. Tak se na příklad nesmí věřit, že by vládci mohlo škodit, že je od přírody mstivý. Když je často dobré nechat zavládnout shovívavost a šlechetnost, tak se přece musí v určitých okamžicích vybít jeho hněv strašlivým způsobem. Člověk je věrná podoba Boha a božství neukazuje ve svých dílech méně tvrdosti než milosrdenství. Když jsem rozhodl záhubu mých nepřátel, rozšlapu je tak, že z nich zůstane jen prach. Lidé se mstí jen za malé bezpráví, které jim bylo uděláno, proti velkému bezpráví jsou bezmocní. ( 123 ) To jsem ostatně výslovně vylíčil ve své knize. Vládce má jistě volbu mezi nástroji, které může postavit do služby svého hněvu. Najde vždy soudce, kteří jsou připraveni dát jako oběť své svědomí sloužícímu jeho podnikání, mstě nebo nenávisti. Nemusíte se bát, že se národ jednou vzruší kvůli ranám, které budu rozdávat. Rád by ucítil sílu paže, která ho vede a později nenávidí z přirozeného instinktu každého, kdo se pozvedne nad národ a těší se když bude poražen. Musíte dále myslet na to, jak lehce se zapomíná. Když je doba trestů pryč, nevzpomínají si na ni skoro ani ti, kteří jí byli zasaženi. Tacitus informuje, že v Římě v době pozdní antiky, šly oběti svému potrestání vstříc skoro s jakousi radostí. Rozumíte dobře, že se v moderních dobách o něco takového nejedná. Mravy se staly skutečně mírnými. ( 124 ) Nějaké pronásledování, věznění, pozbytí občanských práv jsou ovšem dnes jenom lehké tresty. Jistě musela být prolévána krev a porušeno mnoho práv, aby bylo dosaženo absolutní Moci; ale - a já to opakuji - všechno bude jednou zapomenuto. Nejmenší projev laskavosti vládce, několik zdvořilostí jeho ministrů nebo jeho úředníků budou přijaty se znamením největší vděčnosti.

Když se nedá zamezit trestání s neoblomnou tvrdostí, je také nutné tou samou odměňovat přesnost. A to nikdy neopomenu. Když někdo mé vládě prokázal službu, tak musí za to ještě ve téhož dne dostat svůj plat. Postavení, vyznamenání, propůjčení nejvyšších hodností musí být určitými etapami životní dráhy těch, kteří získali zásluhy při prosazování mé politiky. V armádě, ve státní správě, ve všech veřejných úřadech bude povyšování měřeno podle více nebo méně dobrého smýšlení a stupně nasazení pro mou vládu. Vy k tomu mlčíte.

Montesquieu: Jen pokračujte.

Machiavelli: Vrátím se ještě jednou k jistým charakterovým chybám, ano dokonce zvláštnostem, o kterých věřím, že je vládce musí mít. Výkon Moci má v sobě něco, co vzbuzuje strach. Ať také může být vládce obratný jak chce, neomylná jeho prozíravost a tvrdá jeho odhodlanost, závisí jeho existence vždy ještě na obrovském riziku. Musí být pověrčivý. ( 125 ) Střezte se uvěřit tomu, že to nebude mít vážné následky. V životě vládce nastávají tak těžké situace, tak závažné okamžiky, že lidská předvídavost zklame. V takových případech se téměř mohou házet kostky o to, co se má udělat. Metoda, kterou bych sledoval sestává z toho, že bych se při určitých konstelacích držel historických dat, přibral pamětní dny, které přinesly štěstí a tento nebo onen odvážný úmysl bych rozhodl onoho šťastného dne, kdy jsem dosáhl vítězství nebo provedl záměr, který šťastně dopadl. ( 126 ) Musím vám říci, že přetvářka má jinou velkou výhodu. Lid o ní ví. Tyto augurské plány často uspějí. Těchto znamení je nutné používat také tehdy, když je úspěch jistý. Národ, který posuzuje jen podle úspěchů, si zvykne věřit, že každý čin vládce stojí psán ve hvězdách a že podnik, který začne v době některé historické hodiny si vynutí štěstí.

Montesquieu: A tím je řečeno to poslední, co máte vyslovit: Jste hráč.

Machiavelli: Ovšem, ale mám přitom neslýchané štěstí. Má ruka je tak jistá, má hlava tak bohatá na nápady, že se štěstí nemůže ode mne odvrátit.

Montesquieu: Jelikož navrhujete svůj vlastní obraz, směl byste mít ještě jiné chyby - podle Vašeho soudu - jiné ctnosti, které si sám prominete.

Machiavelli: Promiňte mi tu smyslnost. Vášeň pro ženy poslouží vážnosti vládce více než si můžete pomyslet. Jindřich IV. děkoval svým výstřednostem za část jeho popularity. Lidé jsou zkrátka takoví, že se jim líbí tento rys na těch, kteří nad nimi vládnou. ( 127 ) Mravní nevázanost byla vždy vášní, dvorským záletnictvím, v němž vladař musí předčit sobě rovné, tak jako když stojí před svými vojáky tváří v tvář nepříteli. Jsou to francouzské myšlenky. Věřím, že se příliš nedotknou vznešeného autora Perských listů. Nechtěl bych si dovolit propadnout nízkým myšlenkám, ale nemohu si odpustit říci Vám, že zřejmý výsledek záletnictví vládce je, že tím získá sympatie celé poloviny svých krásnějších poddaných.

Montesquieu: To zní docela poeticky.

Machiavelli: ( 128 ) Můžeme být vážní i galantní. Sám jste o tom podal důkaz. Nic neslevím ze svého návrhu. Vliv žen na veřejné mínění je značný. Když chce být vládce dobrým politikem, je takřka odsouzen k tomu, přistupovat k milkování i tehdy, když ho to vcelku vzato nebaví. Ale tento případ se přihodí zřídka. Mohu Vás ujistit, že se v mé říši budou velmi málo starat o svobodu když budu následovat pravidlům, která jsem právě postavil. Budou mít vládce, který je silný, výstřední, rytířského smýšlení, obratný ve všech tělesných cvičeních a bude milován. Přísnější lidé na tom nic nezmění. Budou plout s proudem, ano ještě více: samostatné charaktery přijdou do špatné pověsti budou drženi stranou. Nebude se věřit ani na pevnost jejich charakteru ani na jejich nezištnost. Budou platit za nespokojence, kteří jen čekají na to, jak by se dali koupit. Kdybych zde nebo tam nepodporoval nadaného muže, byl by na všech stranách odmítnut, svědomí by se přestupovalo tak lehce jako přes uliční dlažbu. Ale v nejhlubším smyslu bych byl přece vládce přísných mravů. Nepřipustím, aby byly určité hranice přestoupeny.Budu plně respektovat všude ve veřejném životě požadované slušné chování, kde budu pozorovat, že má být zachováno. Špína se na mne nedostane; neboť svalím na jiné všechno, co by vzbudilo nenávist proti činnosti mé vlády. To nejhorší, co by se o mne mohlo říci, že jsem sice dobrý vládce, ale že jsem obklopen zlými lidmi. ( 129 ) Že chci dobro, že je horoucně chci, že je vždy činím, když se mi ukáže. Kdybyste věděl, jak je snadné vládnout absolutisticky. Bez protivenství, bez odporu. Pohodlně je možno uskutečňovat své záměry, je dost času k nápravě chyb. Je možné se bez opozice postarat o štěstí svého národa; neboť to je to, co mám stále na očích. Mohu Vás ujistit, že se v mé říši nebude nikdo nudit. Mysl lidí bude neustále zaměstnána tisíci věcí. ( 130 ) Poskytnu lidu divadlo svými kočáry a nádherou svého dvora, připravím velké obřady, vybuduji zahrady, nabídnu pohostinství králům, přilákám velvyslance z velmi vzdálených zemí. Jednou to bude lomoz války a jindy diplomatické zápletky, o nichž se po celé měsíce bude hovořit. Půjde se ještě dál. Uspokojím samotné mámení svobody. Války pod mou vládou budou vedeny ve jménu svobody lidu a nezávislosti národů a zatímco mi národy budou jásat na mých vítězných taženích, budu tajně šeptat do ucha absolutním králům: Nebojte se, patřím k vám, nosím korunu jako vy a chci ji podržet. Sevřu svobodu do mých paží, ale jen, abych ji potlačil. Jen jedno by mohlo na okamžik zkalit mé štěstí, to by byl ten den, ve kterém by se všude došlo k poznání, že moje politika není čestná, že všechny mé činy spočívají na vypočítavosti.

Montesquieu: A kdo bude tak slepý, že to neuvidí?

Machiavelli: Můj celý národ s výjimkou několika kruhů, o které se nebudu starat. Ostatně jsem v mé největší blízkosti zřídil školu pro vychovávání politiků, která představuje relativně vysokou Moc. Nemáte představu, jak nakažlivý je machiavelismus a jak lehce je možné sledovat jeho učení. Ve všech vládních úřadech budou zaměstnáni muži, kteří nemají žádný nebo velmi málo pevný charakter, praví Machiavelliové malého formátu, kteří jsou prohnaní, umějí se přetvařovat a s neotřesitelnou chladnokrevností lžou. Tak se pravda nedostane nikdy na světlo.

Montesquieu: Když jste si ze mne v této rozmluvě od začátku až do konce tropil legraci, což věřím Machiavelli, tak je tato ironie Váš nejskvostnější výkon.

Machiavelli: Ironie! Jestli tohle míníte, tak se ale velmi mýlíte. Nechápete, že jsem zde mluvil bez okras a že to je strašná Moc pravdy, která dává mým slovům tón, který věříte slyšet.

Montesquieu: Jste hotov.

Machiavelli: Ještě ne.

Montesquieu: Skončete.




<<< Zpět

Dále >>>