Machiavelli

Dvacátý dialog

Machiavelli: Říkáte, že státní rozpočet vytváří hranici. Jistě, ale je to pružná hranice, kterou je možné rozšířit jak se chce. Zůstanu vždy v její hranici a nikdy ji nepřestoupím.

Montesquieu: Co tím chcete říci?

Machiavelli: ( 77 ) Cožpak mi přísluší, abych vás poučoval, jak se věci mají, také ve státech, v nichž je organizace rozpočtu na nejvyšším možném stupni dokonalosti? Dokonalost spočívá přesně v tom, že víme, jak důmyslnými úskoky překročit systém omezení, který je ve skutečnosti systémem fiktivním. Co je tedy Váš státní rozpočet, o kterém bude rok co rok hlasováno? Není to nic jiného, než předběžná úprava, přibližný rozvrh vydání o nejdůležitějších případech, které jsou na poli financí očekávány. Finanční situace je teprve potom definitivně stanovena, když jsou provedeny výdaje, které byly v průběhu roku nutné. Ve Vašich hospodářském plánu se nalezne kdo ví kolik druhů kreditů, které odpovídají všem možným eventualitám: přídavné kredity, doplňující, mimořádné, provizorní, vyjímečné. A tyto všechny vytvářejí mnoho různých účtů. Pak se věc odehrává následovně: Hlavní budget, který byl na začátku roku odhlasován, měl například celkovou výši 800 milionů. Po půl roce už neodpovídají skutečnosti prvým předpokladům. Potom předloží komora, jak se říká, upravený budget. V něm bude k původní částce přidáno 100 nebo 150 milionů. Potom přijde doplňovací budget s přirážkou 50 nebo 60 milionů. Nakonec k tomu přijde ještě splácení dluhů, které vyžaduje patnáct, dvacet nebo třicet milionů. Krátce, při celé bilancované částce nákladů tvoří chybějící částka vcelku třetinu předpokládaných výdajů. O této částce hlasují komory ve formě potvrzení a učiní ji tím právoplatnou. Tímto způsobem je možné za deset let celý státní rozpočet zdvoj- nebo ztrojnásobit.

Montesquieu: Nepochybuji ani okamžik o tom, že Vaše finanční reformy povedou k takovému zvýšení výdajů. Ale ve státech, kde nedojde k Vašemu klamání se něco takového nestane. Mimochodem nejste stále ještě hotov. Výdaje musí být nakonec přizpůsobeny příjmům. Jak to chcete udělat?

Machiavelli: Zde dochází, tak je to možné říci, k šikovnosti, se kterou se čísla sestaví do skupin, na jisté rozdíly, které se udělají u výdajů, jejichž pomocí se získá potřebný prostor. Tak může například učinit dobrou službu rozdělení řádného budget od mimořádného. Pomocí slova "mimořádný" je možné velmi pohodlně protlačit jisté sporné výdaje a více nebo méně pochybné příjmy. ( 78 ) Mám například 20 milionů na vydání, a je třeba pokrýt je 20 miliony příjmů. Mám na příjmech 20 milionů válečného odškodnění, které dosud nejsou vybrány, což se stane později. Anebo jestliže mám na příjmech zvýšení zdanitelných výrobků o 20 milionů, k němuž dojde v příštím roce. Hle: tady jsou příjmy a další příklady už nejsou zapotřebí. Ve výdajích je možno přistoupit k opačnému opatření: ubereme místo toho, abychom přidali. Tak je například možné od položky výdajů oddělit náklady na vybírání daní. ( 79 )

Montesquieu: A pod jakou záminkou, prosím vás? ( 80 )

Machiavelli: Po pravdě je podle mého mínění možno prohlásit, že to nejsou výdaje státu. Je možné také ze stejného důvodu v rozpočtu nenechat vystoupit výdaje na provinční a komunální správu.

Montesquieu: Do takových věcí se nepustím. Ale co uděláte s příjmy, které chybí a s výdaji, které jste vypustil?

Machiavelli: To, na čem tu záleží, je přece rozlišení normálního a mimořádného budget. Výdaje, kvůli kterým si děláte starosti, musí být převedeny do mimořádného budget.

Montesquieu: Ale konečně tvoří oba jeden celek a tady se přece objeví konečná suma výdajů.

Machiavelli: Nesmí se právě spojit v jeden celek. Naopak: normální budget se objeví samostatně. Mimořádný je dodatek, pro který je postaráno jinými prostředky.

Montesquieu: A které prostředky to jsou?

Machiavelli: Nechci nic předcházet. Vidíte především, že existuje zvláštní způsob předložit státní rozpočet a když je nutné, zastřít jeho vzrůst. Není žádná vláda, která by nebyla nucena takto jednat. Peněžní prameny průmyslových oblastí jsou nevyčerpatelné, ale, jak jste správně poznamenal, jejich obyvatelé jsou lakomí, podezřívaví. Přou se o nejnutnější výdaje. Finanční politik může právě tak málo hrát s otevřenými kartami jako každý jiný politik. Byl by na každém kroku omezován. Ale konečně a jak rád přiznám, díky dokonalosti tohoto systému se dá všechno do pořádku, všechno se uspořádá a když má státní rozpočet svá tajemství tak má i svoje průhlednosti.

Montesquieu: Ale jistě jen pro zasvěcené. Vidím, že děláte z finančního zákonodárství formalismus, který je stejně neproniknutelný jako soudní jednání u Římanů v době zákona dvanácti desek. Ale pokračujme. Jelikož budou Vaše výdaje větší, musí přece rovněž ve stejném poměru narůstat Vaše finanční prameny. Najdete jako Cézar ve státní pokladně poklad ve výši dvou miliard franků nebo odkryjete doly na stříbro v Potosí?

Machiavelli: Máte docela chytré nápady. Já udělám to, co dělají všechny vlády; vyložím půjčky k upisování.

Montesquieu: Tak daleko jsem Vás chtěl přivést. Jistě existuje málo vlád, které nebyly donuceny hledat útočiště v půjčkách; ale Vy se jistě cítíte zavázán používat je s mírou. ( 81 ) Nebylo by mravné a bezpečné zatížit příští generace přílišnými břemeny, v nesouladu s pravděpodobnými příjmy. Jak se půjčky uskutečňují? Tím, že vlády vydají cenné papíry, které je zaváží k placení úroků ve výši odpovídající kapitálu, který byl dán k dispozici. ( 82 ) Jak vznikají půjčky? Emisemi cenných papírů se závazkem ze strany vlády poskytovat ke kapitálu, který získala, poměrné renty. Jestliže má např. půjčka pětiprocentní úrok, pak stát zaplatí za dvě desetiletí stejnou částku jakou je zapůjčený kapitál, za čtyřicet let částku dvojnásobnou, za šedesát let trojnásobnou, a i potom zůstává dlužníkem souhrnu tohoto kapitálu. Když stát trvale zvyšuje své dluhy bez toho, že by něco podnikl pro jejich snižování, nebude nakonec moci žádné nové půjčky přijmout nebo udělá bankrot. ( 83 ) Tyto výsledky se snadno zjistí: není země, ve které by to někdo nepochopil. Proto si moderní státy snaží vytknout nárůstu daní potřebnou osvědčenou hranici. Pro tento účel byla vymyšlena metoda takzvané amortizace, opatření, které skutečně zaslouží obdiv kvůli své jednoduchosti a praktickém způsobu jeho provedení. Byl vytvořen zvláštní fond, jehož úroky jsou určeny k splácení jednoho státního dluhu za druhým. A pokaždé, když stát vyloží půjčku k upisování, musí přidat do amortizačního fondu určitou částku, která je k tomu určena, aby byl nový dluh v dohledné době splacen. ( 84 ) Vidíte, že tento způsob omezení je nepřímý, a v tom spočívá jeho účinnost. Amortizací říká národ svým vládám: Půjčíte si, budete-li k tomu donuceni, budiž, avšak musíte se stále zabývat tím, abyste čelili novým závazkům, které byste uzavřeli mým jménem. Když pravidelně amortizujete, můžete mít Vaše půjčky.

Machiavelli: Ale prosím Vás, proč bych měl amortizovat? Ve kterých státech je vůbec amortizace pravidelně prováděna? Dokonce i v Anglii s tím skončili. Požadujete příliš mnoho. Co nedělá žádný člověk, to se také nepotřebuje dělat.

Montesquieu: Amortizaci tedy nepřipustíte?

Machiavelli: To jsem neřekl, nemyslím na to. Nechám klidně tento mechanismus fungovat a moje vláda spotřebuje peníze, které přitom vyjdou. Toto opatření přinese velký užitek. Když bude předkládán státní rozpočet, bude čas od času uveden jako příjem pro příští rok výnos amortizace.

Montesquieu: A v po něm následujícím roce bude uveden jako vydání.

Machiavelli: To nevím. To bude záležet na okolnostech; neboť budu vždy velice litovat, že toto zařízení nemůže lépe fungovat. ( 85 ) Moji ministři to z tohoto hlediska vysvětlí velmi bolestivým způsobem. Můj Bože! Neusiluji, pokud jde o finance o to, aby moje vláda nebyla z některé strany napadnutelná, avšak pokud jsou fakta dobře vysvětlena, předejde se mnoha věcem. Nesmíte zapomenout, že také financování je z velké části záležitostí tisku.

Montesquieu: Co má zase tohle znamenat?

Machiavelli: Neřekl jste mi, že k charakteru státního rozpočtu náleží i jeho uveřejnění?

Montesquieu: Ovšem.

Machiavelli: Tedy! Státnímu rozpočtu jsou přiloženy vyúčtování, zpráva, oficielní dokumenty všech druhů. Jaké prostředky dají tato veřejná sdělení panovníkovi na ruku, když má ve svém okolí muže, kteří mají potřebnou zručnost? Požaduji, aby můj ministr financí mluvit řečí čísel s obdivuhodnou jasností a aby ostatně jeho celý styl svědčil o bezvadné čistotě smýšlení. Dělá dobrý dojem, když se neustále opakuje co je také pravda, že se "použití státních peněz skutečně odehrává před očima veřejnosti". Toto tvrzení, které není možné popřít, musí být v tisíci formách neustále objasňováno. Chtěl bych, aby se vycházelo z frází jako na příklad z následující: "Náš systém vedení účtů, který je plodem dlouhé zkušenosti se odlišuje od předchozích nádhernou jasností a svou spolehlivostí. Zabraňuje jakémukoli zneužití a nedává nikomu, od nejnižšího úředníka až k samotné hlavě státu, možnost, odejmout i tu nejnižší částku nebo ji použít k neoprávněnému účelu". Nenechá se nic lepšího udělat, než právě mluvit tak, jak jste to udělal. ( 86 ) Dokonalost peněžního systému spočívá na dvou základech, na kontrole a na publicitě. Na kontrole, která nebrání tomu, aby každý peníz mohl opustit ruce poplatníků a skončit ve veřejných pokladnách, přecházet z jedné pokladny do druhé, a odtud vycházet do kapes věřitelů státu, aniž by při tom zákonnost vybírání, pravidelnost pohybů, zákonnost použití nebyly pod kontrolou úředníků, soudně ověřeny neodvolatelnými úřady a konečně potvrzeny v legislativních účtech sněmovny.

Montesquieu: Ach, Machiavel! Děláte si ze mne neustále legraci; ale Vaše veselost má v sobě něco pekelného.

Machiavelli: Musíte mít neustále na mysli, kde se nalézáme.

Montesquieu: To znamená pokoušet Boha.

Machiavelli: Bůh se dívá na srdce.

Montesquieu: Pokračujte. ( 87 )

Machiavelli: Počátkem rozpočtového roku se nadintendant financí vysloví takto: "Nic dosud nemění předpoklady aktuálního rozpočtu. Aniž bychom si vytvářeli iluze, máme velmi vážné důvody domnívat se, že po prvé po mnoha letech je rozpočet navzdory tomu, že jsme si posloužili půjčkami, v konečném účtu rozpočtem rovnovážným. Tento výsledek je žádoucí, dosažený v době mimořádně obtížné, a je nejlepším důkazem, že vzestup veřejného jmění už nebude zpomalen." Je to dobře řečeno?

Montesquieu: Pokračujte!

Machiavelli: V této souvislosti se hovoří o amortizaci, která vás ihned zaměstná. Říká se:"Amortizace bude brzy fungovat. Jestliže projekt, který byl k tomu koncipován, se začne realizovat, jestliže příjmy státu budou dále růst, pak nebude nemožné, aby v rozpočtu, který bude předložen po pěti letech, nebyly veřejné dluhy vyrovnány nadbytkem příjmů.

Montesquieu: Vaše naděje jsou dlouhodobé. Co povíte o amortizaci, když se nic nestane nyní, když se dříve slíbilo přivést ji do chodu? ( 88 )

Machiavelli: Řekneme, že nebyla zvolena pravá chvíle a že je třeba ještě počkat. Je možno postoupit mnohem dále. Známí národohospodáři popírají skutečnou účinnost amortizace. Znáte tyto teorie; mohu Vám je připomenout.

Montesquieu: To není nutné.

Machiavelli: Tyto teorie se nechají otisknout v neoficielních novinách, naznačí se a jednoho dne konečně budou zcela otevřeně uznány.

Montesquieu: Co! Potom co jste dříve účinnost amortizace uznal a vychvaloval ji jako dobrou?

Machiavelli: Ale vědecké domněnky se přece mění a poučená vláda musí přece následovat pokrokům národního hospodářství v jejich století.

Montesquieu: Tím se nechá všechno prohlásit za neplatné. Nechme amortizaci v klidu. Když nemůžete dodržet žádný z Vašich slibů, když Vám Vaše úkoly přerostly přes hlavu, když se zpozoruje jak nadměrně stouply odvody daní, co řeknete potom? ( 89 )

Machiavelli: Podle potřeby se jistě domluvíme. Taková upřímnost ctí vlády a dojímá lid, vychází-li od silné Moci. Můj ministr financí se však na oplátku přikloní k tomu, že odejme veškerý význam zvýšeným výdajům. Po pravdě prohlásí: "Finanční praxe ukazuje, že to, co je nekryto, se nikdy úplně nepotvrdí, že určité množství nových příjmů se normálně vytvoří i během roku, zejména tím, že vzroste příjem z daní, a že značná část ostatně schválených úvěrů, která se nepoužije, se bude anulovat."

Montesquieu: To se opravdu stane?

Machiavelli: Jak víte, existuje v hospodářském životě všelicos. Řečnické obraty, stereotypní fráze, které mají na publikum velký účinek, uklidní ho, dají mu novou statečnost. Tak se říká, když se mu chce předložit jedno nebo jiné pasivum: "To vůbec není mimořádně vysoká částka; je úplně normální, odpovídá srovnatelným položkám dřívějších státních plánů; výška vzneseného státního dluhu nepřináší žádný důvod k znepokojení." Stejně existuje množství podobných řečnických obratů, které Vám vůbec neuvedu, neboť existují jiné praktické metody, které jsou důležitější a na které Vás musím upozornit.

Nejdříve je zapotřebí ve všech oficielních prohlášeních neustále poukazovat na rostoucí životní úroveň, na oživení obchodu a neustále stoupající obrat. Daňový poplatník méně se vzrušuje nad nesrovnalostmi státního rozpočtu, když je mu to stále opakováno a může se mu to říkat až do omrzení bez toho, že by se někdo stal nedůvěřivým. Tak mocný je magický účinek úředních oznámení na rozum jednoduchého občana. Když nemohou být státní plány vyrovnané a když má být veřejnost na některé výpadky v příštím roce připravena, prohlásí se v úřední zprávě už předtím: "V příštím roce bude deficit jen o to nebo ono mnohem větší."

Když je potom deficit menší než byl předpoklad, udělá se z toho ohromný triumf. Je-li větší, tak se řekne: "Deficit se stal větším než bylo možné předpokládat, ale v minulém roce byl ještě větší. V každém případě se finanční situace zlepšila; byly menší výdaje a neexistovaly obzvláště těžké poměry: válka, zdražování, epidemie, nepředpokládané hospodářské krize a tak dále. ( 90 ) V příštím roce však zvýšení příjmů s veškerou pravděpodobností umožní dosáhnout rovnováhy, což jsme si tak dlouho přáli. Dluhy se zmenší, a rozpočet bude náležitě vyvážen. Tento pokrok bude pokračovat, můžeme to očekávat, a s výjimkou mimořádných událostí se rovnováha v našich financích stane obvyklou, jak je to už ostatně pravidlem."

Montesquieu: To je přece jen komedie; ( 91 ) Zvyklost se stane pravidlem, nikdy nezmizí, neboť si mohu pomyslet, že Vaše vláda bude mít vždy nějaký mimořádný stav, válku, hospodářskou krizi.

Machiavelli: Nevím, zdali budou hospodářské krize, ale to je jisté, že budu vždy udržovat čest národa na vysoké úrovni.

Montesquieu: To je také to nejmenší, co můžete udělat. Když hledáte slávu a čest, tak není třeba Vám být obzvláště vděčný; neboť sláva je ve Vašich rukou jen prostředek k Moci. Slávou se nemohou splácet Vaše dluhy.




<<< Zpět

Dále >>>