Machiavelli

Čtvrtá část

Dvacátý druhý dialog

Montesquieu: Předtím, než jsem s Vámi mluvil, jsem neznal ani ducha zákonů ani ducha financí. Jsem Vám zavázán díkem, že jste mě o nich informoval. Máte nyní největší současnou Moc v ruce: peníze. Můžete si jimi skoro tolik obstarat, kolik chcete. Vybaven tak ohromnými prostředky podniknete nepochybně velké věci. Nyní můžete konečně Vašimi činy ukázat, že - jak říkáte - "dobré může vzejít ze špatného".

Machiavelli: To jsem Vám chtěl skutečně dokázat.

Montesquieu: Nyní tedy, prosím!

Machiavelli: Největší z mé obdivuhodné činnosti bude v prvé řadě jedinečné to, že jsem mému národu daroval vnitrozemský mír. Pod mojí vládou budou potlačeny zlé instinkty, dobré vydechnou a zlé se chvějí. Daroval jsem zemi, která byla před mým uchopením Moci roztrhána mezi politické strany, opět svobodu, důstojnost a Moc.

Montesquieu: Poněvadž jste tolik změnil, neměl byste také změnit smysl těchto slov?

Machiavelli: Svoboda neobstojí v nevázanosti stejně tak málo jako důstojnost a Moc ve vzbouření a nepořádku. Moje říše, uklidněná ve vnitrozemí, získá nyní slávu v zahraničí.

Montesquieu: Jak dalece?

Machiavelli: Povedu válku a sice na všech čtyřech světových stranách. Přestoupím jako Hanibal Alpy, budu bojovat jako Alexander v Indii, jako Scipio v Libyi. Potáhnu od Atlasu až k Taurusu, od břehů Gangu až k Mississippi, od Mississippi k řece Amur. Velká čínská zeď se přede mnou otevře. Moje vítězné legie budou bránit v Jeruzalému Kristův hrob, v Římě Kristova náměstka. Jejich kroky rozvíří v Peru prach Inků, budou pochodovat v Egyptě přes prach Sesostra, v Mezopotamii Nebukanezdara. Jako nástupce Cézara, Augusta, Karla Velikého pomstím na březích Dunaje porážku Vara, na březích řeky Etsch bitvu u Cannä, u Baltického moře potupné vítězství Normanů.

Montesquieu: Prosím Vás, přestaňte teď! Když chcete takhle pomstít porážky všech velkých vojevůdců, tak s tím nebudete nikdy hotov. Nechci Vás moci srovnávat s Ludvíkem XIV., ke kterému Boileau řekl: "Velký králi, přestaň vítězit nebo přestanu popisovat tvé činy." Toto srovnání by Vás jen zlehčovalo. ( 95 ) Souhlasím s vámi, že žádný antický rek anebo hrdina moderních časů nemůže být s vámi srovnáván.

Ale o to se vůbec nejedná. Válka jako taková je přece zlořád. Slouží ve Vašich rukou jen k tomu, udělat snesitelným ještě větší zlo, kterým je poroba. Ale kde je v tom všem nyní to dobré, co jste mi slíbil udělat?

Machiavelli: Zde neexistují přece žádná nedorozumění. Sláva je přece už sama velkým dobrem. Je nejlepším uložením kapitálu. Panovník, který sklidil slávu, ten má také vše ostatní. Je postrachem sousedních států, rozhodčí Evropy. Jeho kredit se nepopiratelně uplatňuje. ( 96 ) Je tomu proto, že i přes to, co jste řekl o bezplodnosti vítězství, se síla nikdy nezříká svých práv. Předstíráme boj myšlenek, tváříme se nezaujatě a jednoho krásného dne to všechno skončí tím, že se zmocníme provincie, po které jsme toužili a poraženým uložíme válečnou daň.

Montesquieu: Ovšem, přirozeně, když se vlastní takovýto systém, je úplně správné takto jednat, pokud je tu k dispozici potřebná Moc. Jinak by také přece byla hra na vojáčky hloupá.

Machiavelli: No tedy! Vidíte, že se naše myšlenky už začínají trochu přibližovat.

Montesquieu: Leží u sebe tak blízko jako Atlas u Tauru. Nechte se slyšet, jaké ještě jiné velké věci dosáhnete ve Vaší říši.

Machiavelli: Jak se zdá, že předpokládáte, neodmítám bez dalšího srovnání s Ludvíkem XIV. Měl bych s tímto monarchou více než jeden společný znak. Stavěl bych jako on ohromné stavby; ale moje ctižádost by šla v této věci ještě mnohem dále než jeho a nejznámějších panovníků. Ukázal bych národu, že dokáži zbourat ty velké stavby, pro jejichž zřízení byla kdysi zapotřebí století a během několika málo let je znovu postavit. Paláce mých královských předchůdců by se musely strhnout, aby se, omlazeny v nových formách znovu pozvedly. Zboural bych celá města a nechal je opět znovu podle nových plánů pravidelněji postavit, aby dostaly krásnější vzhled. Neumíte si vůbec domyslet, jak silně připoutávají takové stavby národy ke svým panovníkům. Mohlo by se říci, že prominou vládci zničení zákonů, jen když jim za to staví krásné domy. Mimo toho také hned uvidíte, že tyto stavby slouží ještě zvlášť důležitým účelům.

Montesquieu: A mimo staveb, co ještě uděláte?

Machiavelli: Jdete opravdu rychle dopředu. Počet velkých činů není neomezený. Prosím Vás, abyste mi alespoň uznal, že od Sesostra až k Ludvíku XIV. nebo k Petru I. byly hlavními věcmi války a stavby, kterými se velcí panovníci zabývali.

Montesquieu: To je asi pravda; ale existovali všude i absolutní vládci, kteří se zaměstnávali vydáváním dobrých zákonů, zlepšováním mravů, zaváděním jednoduchosti a skromnosti. Vládci, kteří se věnovali pořádku financí a národního hospodářství, kteří pamatovali na to, aby po své smrti zanechali pořádek, mír, trvalé sociální zařízení, často dokonce svobodu národa.

Machiavelli: Ach, to se nechá všechno udělat. Vidíte tedy, že také při všem co tu říkáte, mají absolutní panovníci své dobré stránky.

Montesquieu: Bohužel nepříliš mnoho. Ale zkuste mi dokázat opak. Řeknete mi něco dobrého?

Machiavelli: Přivedl bych podnikatelský duch k mocnému rozmachu. Moje vláda by byla vládou velkých obchodních podniků. Ukázal bych spekulaci nové, dosud neznámé cesty. Moji úředníci by přitom přivřeli jedno oko. Osvobodil bych část průmyslu od pro ně platných zákonných předpisů. Řezníci, pekaři a divadelní podnikatelé by byli úplně volní.

Montesquieu: Volní k čemu?

Machiavelli: Volní při pečení chleba, prodeji masa a volní založit divadlo bez úředního povolení.

Montesquieu: Nevím, co to má znamenat. Na svobodu obchodu mají všechny svobodné národy právo. Nemůžete mi říci něco lepšího?

Machiavelli: Zaměstnávám se neustále blahem národa. Moje vláda mu opatří práci.

Montesquieu: Nechte národ, aby si svou práci našel sám; to má větší cenu. Političtí diktátoři nemají právo popularizovat se pomocí grošů svých poddaných. ( 97 ) Veřejné příjmy jsou jenom kolektivní daní, jejíchž výnos může sloužit jenom veřejnosti. Pracující třída zpustne, když ji navyknete spoléhat se na stát. Ztratí svou energii, svoji vzpruhu, svou duševní pohyblivost. Dostává-li svůj plat od státu, přivede ji to do určitého druhu poroby, ze které se může osvobodit jen tím, že sama stát zničí. Vaše stavby pohltí obrovské sumy pro neproduktivní zařízení, odejmou kapitál jiným účelům, zabijí malé podniky, vedou ke zchudnutí spodních vrstev obyvatelstva. Nejdříve šetřete a potom stavte. Vládněte s mírou a spravedlností, vládněte pokud možno co nejméně a národ nebude od Vás nic žádat, protože Vás nepotřebuje.

Machiavelli: Jak je možné o bídné situaci, ve které se národ nalézá, mluvit s tak chladným srdcem! Moje vláda má zcela jiné zásady. Uzavřel jsem do mého srdce ty trpící, malé lidi. Nalézám za nestydaté, když musím pozorovat, jak si bohatí opatřují požitky, které jsou pro velkou masu nedosažitelné. Udělám všechno, co vůbec nějak mohu, abych zlepšil materielní situaci dělníků, nádeníků, všech lidí, kteří jsou jejich sociálními poměry utlačováni.

Montesquieu: Tedy, potom začněte tím, že jim dáte peníze, které jste určil pro Vaše vysoké hodnostáře, Vaše ministry, řadu Vašich tajných radů. Převeďte jim peněžní dary, které utrácíte pro Vaše sluhy, Vaše dvořany, Vaše maitressy. Udělejte ještě něco lepšího: Odložte purpur, který je protestem proti ideálu rovnosti všech lidí. Zřekněte se titulů Majestét, Výsosti, Excelence, které jako dýky prorážejí hrdá srdce. Nazývejte se protektor jako Cromwell, ale jednejte jako apoštol křesťanství. ( 98 ) Žijte v chalupě chuďasově jako Alfred Veliký, spěte ve špitálech, ulehněte na lůžko nemocných jako svatý Ludvík. Je příliš snadné konat evangelijní dobročinnost, trávíte-li život uprostřed hodokvasů, uléháte-li navečer do nádherných lůžek, s krásnými dámami, když při usínání a při probuzení máte ke službě velmože, kteří se horlivě snaží obléci vám košili. Buďte otcem rodiny a ne tyranem, patriarchou a ne vladařem. Když se Vám tato role nelíbí, staňte se hlavou demokratické republiky, přineste národu svobodu, nechte vládnout svobodu ve všech zvycích a obyčejích a dělejte to s velkou energií, když to odpovídá Vašemu temperamentu. ( 99 ) Buďte Lykurgem, buďte Agésilem, buďte Gracchem, nevím však, co to je za chabou civilizaci, ve které se vše ohýbá, kde vše před vladařem ztrácí tvář, kde jsou všichni duchové hozeni do stejného kadlubu, všichni poddaní do stejné uniformy. Rozumím však úsilí o vládu nad lidmi, nikoliv nad automaty.

Machiavelli: To jsou takové fráze, proti kterým nelze nic namítnout. Ale takovými frázemi lze svrhnout vládu.

Montesquieu: Ach, Vy máte stále jen tu jedinou starost, jak se udržet u Moci. Kdybyste chtěl dokázat Vaši lásku pro národ a Vaši starost o jeho blaho, bylo by potřebí od Vás jen žádat, abyste ve jménu státního blaha abdikoval.

( 100 ) Lid, kterým jste byl zvolen, vám může vyjádřit svou vůli v tomto ohledu jenom tím, že zná příklady, které konáte ve své svrchovanosti.

Machiavelli: Jak neobyčejná myšlenka! Já bych národu toto přání přece jen pro jeho nejlepší blaho nesplnil.

Montesquieu: Jak můžete vědět, co národu nejlépe poslouží? Je-li Vám národ nadřazen, jakým právem podřizujete vůli národa Vaší vlastní vůli? Když jste byl dobrovolně přijat jako vládce, nebylo to proto, že to vyžadovalo právo, nýbrž potřeba, proč očekáváte všechno od násilí a nic od rozumu? Musíte mít neustále starost o pokračování Vašeho panství; neboť náležíte k těm, kteří přetrvávají jen jeden den.

Machiavelli: Jeden den! Já přetrvám můj celý život a moji potomci pravděpodobně také. Poznal jste systém mé politiky, mého hospodářství a mých financí. Chcete nyní ještě také poznat ty poslední prostředky, jejichž pomocí prorazím kořeny mého panství až do posledních záhybů země?

Montesquieu: Ne.

Machiavelli: Už se mi Vás nechce dále poslouchat. Jste tedy přemožen, Vy, Vaše principy, Vaši žáci a celé Vaše století.

Montesquieu: Když na tom trváte, tedy mluvte. Ale tato řeč musí být poslední.




<<< Zpět

Dále >>>