Machiavelli

Dvacátý prvý dialog

Machiavelli: Obávám se, že máte proti půjčkám předsudky. Jsou cenné ve více než jednom směru. Připoutávají rodiny k vládě; jsou pro privátní osoby vynikající možností uložit kapitál a moderní národohospodáři dnes výslovně uznávají, že státní dluhy nedělají státy chudšími, nýbrž bohatšími. Dovolíte mi, abych Vám vysvětlil, co je toho příčinou?

Montesquieu: Ne. Neboť věřím, že tyto teorie znám. Jelikož neustále mluvíte o půjčování peněz, chtěl bych nejdříve vědět, od koho si takové sumy vyžádáte a jak to chcete zdůvodnit.

Machiavelli: U toho mi pomohou války. Ve velkých státech je možné si pro takovou válku vydlužit pět set nebo šest set milionů. Zařídí se to tak, že se pro ni vydá jen polovina nebo dvě třetiny a zbytek přijde do státního pokladu k uhrazení nákladů uvnitř státu.

Montesquieu: Říkáte pět set nebo šest set milionů? A kde jsou v dnešní době bankéři, kteří jsou schopni obstarat půjčky ve výši úplného majetku jednotlivých států?

Machiavelli: Ach! Trčíte ještě v začátcích techniky upisování půjček. Dovolíte mi poznamenat, že takováto metoda na poli finančnictví je skoro předpotopní. Dnes se už neuzavírají půjčky u bankéřů.

Montesquieu: A u koho tedy?

Machiavelli: Namísto uzavírání obchodů s kapitalisty, kteří se spojí, aby zamezili vyšší nabídky a jejichž malý počet znemožňuje konkurenci, obrací se vláda na všechny poddané, na bohaté, chudé, řemeslníky, obchodníky, na každého, kdo má trochu peněz. Vyloží se, jak se tomu říká, státní půjčka a aby každý mohl koupit podíly, rozdělí se na velmi malé částky. Prodávají se podíly o deseti nebo pěti francích až ke stotisíci a milionu. Ihned po jejich vydání stoupne cena těchto papírů. Stojí nad pari, jak se říká. To je už známo a zájemci se ze všech stran vrhnou na tyto papíry, aby byly kupovány. Je to, jako by lidé propadli opojení. V několika dnech je státní pokladna přeplněna. Dostane se tolik peněz, že se neví kam s nimi. Ale vezmou se. Neboť když úpisy půjčky přestoupí částku, která byla předpokládána, je tím možné silně zapůsobit na veřejné mínění.

Montesquieu: Ach tak!

Machiavelli: Potom dostanou ti, kteří přišli pozdě, své peníze zpět. Udělá se mnoho povyku zesíleným ještě pomocí denního tisku. To je dobře inscenované divadlo. Přebytek někdy činí dvě- nebo třista milionů. Můžete si pomyslet, jaký vliv má na veřejnost tato důvěra lidu k vládě.

Montesquieu: Důvěra, která se mísí s Vámi rozpoutanou vášní ke spekulaci, pokud jsem věc prokoukl. Slyšel jsem už skutečně o tomto podvodu; ale z Vašich úst to zní všechno opravdu fantasticky. Tedy dobře, může to tak být, máte tedy ruce plné peněz, ale...

Machiavelli: Budu mít ještě víc, než si myslíte. Neboť u velkých národů jsou velké bankovní podniky, které státu půjčí sto a dvěstě milionů za normální úrokovou míru. I velká města mohou státu půjčit peníze. U těchto národů existují ještě tak zvaná zásobovací zařízení; to jsou spořitelny, podpůrné a pensijní pokladny. Obvykle stát požaduje, aby jejich peníze v hotovosti, jejichž částky jsou velmi vysoké a často se pohybují ve výši pěti- nebo šestiset milionů, byly odvedeny do státní pokladny, kde spolupracují s celou finanční podstatou státu až na nízké úroky, které se musí platit vkladatelům. ( 92 ) A navíc, vlády si mohou opatřit peníze stejným způsobem jako bankéři. Vydají ze své pokladny cenné papíry v částce dvou nebo tří set milionů, směnitelné poukázky, o které bývá velký zájem, dokud nevstoupí do oběhu.

Montesquieu: Promiňte, když Vás přerušuji, mluvíte neustále o tom půjčit si peníze nebo vystavit směnky. Nechcete se nikdy zabývat tím jak něco zaplatit?

Machiavelli: Musím Vám ještě říci, že je v nouzi možné prodat státní majetek.

Montesquieu: Ah, nyní prodáváte už Váš vlastní stát. Ale nemyslíte opravdu vůbec na to konečně něco zaplatit?

Machiavelli: Jistě. Musím Vám jen ještě rychle říci, jak se s dluhy zachází.

Montesquieu: Říkáte: "Jak se s dluhy zachází." Chtěl bych, abyste se vyjádřil přesněji.

Machiavelli: Používám tento výraz, neboť věřím, že věc přesně vystihuje. Není možné vždy dluhy splácet, ale lze proti nim zakročit. To je výraz, který má v sobě něco energického a dluhy jsou obávaným nepřítelem.

Montesquieu: A jak proti nim zakročíte?

Machiavelli: Existují nejrůznější prostředky. Nejdříve jsou tu daně.

Montesquieu: To znamená dělají se dluhy, aby jimi byly dluhy zaplaceny.

Machiavelli: Mluvíte jako národohospodář, ale ne jako znalec finančnictví. Nezaměňujte to. Z výtěžku daně je opravdu možné něco zaplatit. Vím, že se lidé nad daněmi rozčilují. Když je daň, která je odvedena pociťována jako velké zatížení, vynalezne se jiná nebo se odvádí pod jiným jménem. Víte, je velké umění vyhledat mezi předměty, které se nechají zdanit takové, které něco přinesou.

Montesquieu: Obávám se, že je brzy vyčerpáte.

Machiavelli: Potom existují ještě jiné prostředky, na příklad tak zvané konvertování.

Montesquieu: Ach tak!

Machiavelli: Vztahuje se na tak zvaný konsolidovaný státní dluh, to znamená dluh, který vznikne z upsaných půjček. Řekne se na příklad k těm, kteří pobírají od státu úroky: Dodnes jsem vám platil za vámi půjčené peníze pět procent. To byla úroková míra, za kterou jsem dostal vaši půjčku. Od nynějška vám hodlám platit jen ještě čtyři a půl nebo čtyři procenta. Buď souhlasíte s tímto snížením úroků nebo vám bude váš vrácen váš kapitál, který jste mi půjčili.

Montesquieu: Když se peníze skutečně vrátí, shledávám metodu ještě poměrně slušnou.

Machiavelli: Jistě budou peníze vráceny, pokud to bude požadováno. Ale na to pomyslí jen menšina. Rentiéři mají tak svoje zvyklosti. Jejich peníze jsou jednou umístěny. Ke státu mají důvěru. Dávají přednost jistému uložení i když jsou úroky nižší. Kdyby požadovali všichni své peníze nazpět, rozbili by přirozeně státní pokladnu. To se nikdy nestane a tímto způsobem se zhostíte dluhů ve výši několika milionů.

Montesquieu: Ať se řekne cokoliv, je to nemorální metoda. Je to vynucená půjčka, které poškozuje důvěru publika.

Machiavelli: Neznáte rentiéry. Chtěl bych Vám popsat ještě jiný trik pro jiný druh dluhů. Řekl jsem Vám právě, že stát má k disposici kapitál zaopatřovacích pokladen pod podmínkou, že ho používá, platí úroky a tyto peníze okamžitě vrátí, bude-li k tomu vyzván. Potom co je dlouhou dobu podržel a už není v stavu je vrátit, konsoliduje tento neskoncovaný dluh.

Montesquieu: Už vím, co to znamená. Stát řekne k vkladatelům: Chcete vaše peníze? Už je nemám. Máte za ně vaši rentu.

Machiavelli: Zcela správně. Zkonsoliduje tímto způsobem všechny dluhy, které nemůže splatit. ( 93 ) Umoří pokladní poukázky, dluhy vůči městům, vůči bankám a konečně všechno to, co představují s pitoreskním názvem volné dluhy, protože se skládají z pohledávek bez určitého základu a které mají více nebo méně blízkou splatnost.

Montesquieu: Máte prazvláštní metody jak zbavit stát dluhů.

Machiavelli: Jak mi můžete dělat výčitky, když dělám to, co dělají i druzí?

Montesquieu: Kdyby to dělal každý, pak by nebylo nutné něco vyčítat Machiavellimu. ( 94 )

Machiavelli: Naznačil jsem vám jenom tisícinu postupů, které je možno použít. Aniž bych se obával růstu stálých rent, chtěl bych, aby celé veřejné jmění bylo v rentách, aby města, obce, veřejná zařízení proměnily své nemovitosti anebo svůj mobilní kapitál v poplatky. Je to v zájmu mé dynastie, který mi přikazuje tato finanční opatření. Nebude pak v mém království ani jediný tolar, nad nímž bych neměl Moc.

Montesquieu: Ale i když se věc pozoruje z tohoto opravdu nepříjemného stanoviska, dosáhnete potom svůj cíl? Nejdete nejkratší cestou se zánikem státu vstříc k Vašemu vlastnímu zániku? Nevíte, že u všech národů Evropy existuje velká nabídka státních cenných papírů, za kterými stojí opatrnost, chytrost, poctivost vlád? Podle rázu a způsobu jakým řídíte Vaše finance, budou Vaše cenné papíry zahraničními peněžními trhy se ztrátou odprodány a na burze Vaší vlastní říše klesnete na nejnižší kurs.

Machiavelli: To je zřejmý omyl. Slavná vláda, jakou by byla moje, se může v zahraničí těšit jen velké důvěře. Obavy uvnitř země bude utlumovat její Moc. Mimo toho bych nechtěl, aby kredit mého státu závisel na obavách několika malých handlířů. Ovládal bych bursu bursou.

Montesquieu: Co je zase tohle?

Machiavelli: Zřídil bych gigantické kreditní ústavy, aby naoko půjčovaly průmyslu peníze, jejichž opravdovou úlohou by ale bylo uhrazovat úroky. Jelikož by byly schopné vrhnout na trh cenné papíry v hodnotě čtyřista nebo pětset milionů nebo je odčerpat, ovládaly by vždy tyto finanční monopoly výši kursu. Co k tomu řeknete?

Montesquieu: Krásné obchody, které Vaši ministři, Vaši oblíbenci, Vaše maitressy budou v tomto domě provádět! Vaše vláda bude tedy používat státní tajemství, aby s nimi spekulovala na burse?

Machiavelli: Co tu říkáte?

Montesquieu: Vysvětlete mi přece, k čemu jinému tu tyto domy jsou. Pokud jste se ještě pohyboval na poli teorií, mohlo by docházet k omylu o pravém smyslu Vaší politiky. Nejde to od toho okamžiku kdy přejdete k praktickému používání. Věříte, že Vaše vláda stojí v historii jedinečná svého druhu a nikdo o ní nemůže říci nic špatného?

Machiavelli: Kdyby se někdo odvážil říci to, co jste právě vyslovil, tak by zmizel jako kdyby ho trefil blesk.

Montesquieu: Blesk není důkazem, že nemá pravdu. Vy jste ve šťastném stavu, neboť ho máte k použití.

Machiavelli: Ano.

Montesquieu: Náš čas kráčí obrovskými kroky ku svému konci.




<<< Zpět

Dále >>>