Machiavelli

Dvacátý třetí dialog

Machiavelli: Nebudu vycházet z Vašich pobuřujících řeči. Strhujícími proslovy se zde nedá ničeho docílit. Bylo by přece jasné bláznovství říci nějakému vládci: Nechcete být tak laskav, odstoupit z trůnu pro blaho vašeho národa? Bylo by přece také nemožnou věcí mu dále říci: Jelikož Vaši existenci vděčíte lidovému hlasování, musíte se přizpůsobit kolísání vůle národa a sám musíte být neustále připraven na diskusi. Není nejvyšším zákonem jednou dosažené Moci, že se prosazuje a sice nejen v jejím vlastním zájmu, nýbrž v zájmu národa, který je jí ovládán? Nepřinesl jsem největší oběť, která se může přinést v moderních dobách principu rovnoprávnosti všech občanů? Není vláda, která vzešla ze všeobecného lidového hlasování konečným výrazem vůle většiny? Řeknete mi, že takový princip zničí svobodu národa. Což za to mohu? Tento princip byl jednou přijat. Můžete mi jmenovat prostředek, kterým by mohl být opět odstraněn ze světa? A když nemůže být opět přiveden ze světa, můžete mi jmenovat prostředek, jak to lze uskutečnit jinak než ve velkých evropských státech, kde se Moc vkládá do ruky jediného muže? Soudíte tak přísně o prostředcích, kterými se vládne. Ukažte mi jiný způsob, kterým má být Moc vykonávána a když jiný neexistuje než absolutismus, potom mi řekněte, jak se může tato Moc zbavit specielních nedostatků, ke kterým je jejím vlastním principem odsouzena. ( 101 ) Nikoliv, nejsem svatý Vincent z Pauly, neboť moji poddaní nepotřebují evangelickou duši, ale rameno, sílu. A už vůbec nejsem Agésilas, ani Lykurgos, ani Gracchus, protože nejsem ani u Sparťanů, ani u Římanů. Žiji v požitkářské společnosti, ve které se spojuje bažení po požitcích s nadšením pro válku, kouzlo hrubé síly s radostí mysli, ve společnosti, která nechce nic vědět o boží, otcovské autoritě, náboženském vztahu. Já jsem přece nestvořil svět, ve kterém žiji. Jsem takový, protože svět je takový. Leží v mojí Moci zastavit jeho rozklad? Ne, já jen mohu jeho život prodloužit, neboť by se rozpadl ještě rychleji, kdyby byl přenechán sám sobě. Orientuji se v této společnosti podle jejích neřestí, neboť v ní vidím jen nepravosti. Kdyby měla ctnosti, držel bych se jejich mravní čistoty.

Když také moje panství neodolává přísným mravním požadavkům, nelze přece nevidět reálné služby, které lidem prokazuji. Není třeba uznat moji genialitu a také mou velikost? Jsem ruka, jsem meč, který krotí revoluce, jež jsou vzrušovány bouří, která předchází konci světa. ( 102 ) Ovládám nepředstavitelné síly, do pohybu uváděné v zásadě hrubými instinkty, které ze zásady loupí. Ovládám-li tyto síly, zastavím-li jejich šíření ve své vlasti i když to bude dlouho trvat, nezasloužím si ocenění? Cožpak nebudu moci doufat v uznání států Evropy, které ke mně obracejí zrak podobně jako k Osirisovi, který sám měl Moc ovládat reptající davy? Podívejte se přece dál do budoucnosti a mějte úctu před mužem, který nese na svém čele znamení osudu, které je lidskému pokolení přisouzeno.

Montesquieu: Jste anděl smrti, mohl byste být potomek Tamerlana. Ponižujete nyní národy k otrokům, nebudete však moci zabránit, aby někde žily svobodné duše, které Vám budou vzdorovat a jejichž opovržení stačí k tomu, aby byla s boží pomocí zachována z vědomí lidí vypuzená práva lidského svědomí.

Machiavelli: Bůh je se silnými.

Montesquieu: Dojděte nyní, prosím, k posledním kruhům řetězu, který jste ukoval. ( 103 ) Držte jej dobře, použijte kovadliny a kladiva. Můžete všechno. Bůh je přece s Vámi, jeho hvězda nad Vámi září.

Machiavelli: Nechápu vzrušení, které teď zní z Vašich slov. Já přece nejsem tak krutý. Nedal jsem si jako poslední politický cíl znásilnění, nýbrž osvobození národa. Uklidněte se tedy. Mám pro Vás více než jednu útěchu, kterou vůbec nečekáte. Jen mě nechte zařídit ještě několik bezpečnostních opatření, která, jak věřím, potřebuji pro mou osobní bezpečnost. ( 104 ) Uvidíte, že s těmi, jimiž jsem se obklopil, se vladař nemusí bát žádných událostí.

Ať si tom myslíte co chcete, stojí naše spisy, které jsme oba sepsali, vůči sobě v rozličných vztazích a já myslím, že despot, když chce být úplně dokonalý, si musí Vaši knihu přečíst. Tak poznamenáváte na příklad v "Duchu zákonů", že se absolutní monarcha musí obklopit gardou Pretoriánů. Rada je to dobrá. Budu ji následovat. Moje tělesná stráž bude přibližně tak velká jako třetina skutečného stavu mé armády. Cením všeobecnou vojenskou službu velmi vysoko; je to jeden z nejkrásnějších vynálezů francouzského ducha, ale myslím, že se musí toto zařízení ještě zdokonalit tím, že je nutné podržet ve zbrani pokud možno velký počet lidí, kteří už svou službu vykonali. To se mi, jak věřím, podaří tím, že zkrátka ovládnu obchod, který je v některých státech jako také na příklad ve Francii, prováděn s těmi, kteří se hlásí dobrovolně namísto těch, kteří jsou vojenskou službou povinni. Podváži tento ohavný obchod a budu ho dělat sám formou monopolu úplně čestně a otevřeně ( 105 ). tím, že pro armádu založím dotační pokladnu, která mi poslouží k tomu, abych pro ni vnadidlem peněz získával a stejným způsobem v ní udržel ty, kdo by se chtěli věnovat výhradně vojenské službě.

Montesquieu: Chcete tedy ve Vaší vlastní zemi vycvičit něco jako žoldnéřskou jednotku.

Machiavelli: Ano, tak by to nazvali nenávistní zástupci politických stran, zatímco se nechávám vést pouze blahem národa a - ostatně zcela legitimním - zájmem o mojí sebezáchovu, jež slouží všeobecnému blahu mých poddaných. Přejděme k jiným věcem. Budete se divit, když přejdu ještě jednou na stavby. ( 106 ) Upozornil jsem vás, že bychom se sem mohli dostat. Poznáte politické myšlení, které vzniklo z velkého systému staveb, který jsem uskutečnil. Řeším tím národohospodářský problém, který v některých státech Evropy přinesl mnoho neštěstí, problém trvalého zaměstnání pro celou dělnickou třídu. Moje vláda jim slíbí trvalý plat. Když zemřu, když bude můj celý systém opuštěn, nebude už práce. Národ potom přeruší práci a vrhne se na bohaté. Jste uprostřed revoluce: Průmysl je rozrušen, kredit zničen, v mém státě vládne povstání, v okolních státech se pozvednou národy, Evropa stojí v plamenech. Zde zastavím a ptám se Vás: Řekněte mi, zdali privilegované třídy, které se samozřejmě třesou o jejich majetek, nebudou spolupracovat s pracující třídou a nespojí se s ní co nejtěsněji, aby mne a mou dynastii udržely u Moci a zdali na druhé straně zájem o klid v Evropě nebude svazovat všechny velmoci s mojí vládou?

Jak vidíte, je tedy výstavba budov, která se zdá být nevýznamnou ve skutečnosti kolosální věc. Když se jedná o záležitost velké důležitosti, nesmí se obávat žádných obětí. ( 107 ) Postřehl jste, že téměř všechny moje politické koncepty se prostřednictvím finančních propočtů zdvojují? O tom bych tu chtěl ještě hovořit. Založím pokladnu pro veřejné práce a vložím do ní mnoho set milionů, s nimiž vyvolám stavební činnost všude ve svém království. Uhádl jste můj záměr: podporuji dělnickou jacquerii. Podporuji organizaci dělníků. To je druhá armáda, kterou potřebuji proti měšťanským stranám. Ale tato masa proletariátu, kterou držím v ruce, se nesmí dostat možnost obrátit se toho dne proti mně, kdy nebude mít žádný chléb. K tomu účely slouží tyto stavby; neboť to je právě to jedinečné na každém z mých podniků, že současně dosáhne vedlejších účinků. Dělník, který pro mne staví, staví zároveň proti sobě pevnosti, které potřebuji pro mou obranu. Aniž by to věděl, vyhání se sám z center velkých měst, ve kterých mne jeho přítomnost zneklidňuje. Navždy překazí úspěch revoluce na ulici. Skutečným výsledkem velkých staveb bude omezení prostoru, ve kterém může dělník žít, dělníci budou vytlačeni do předměstí a brzy musí i tyto opustit; neboť životní náklady stoupají se zvyšováním nájemného. Moje hlavní město bude pro lidi, kteří se živí denní prací jejich rukou obyvatelné jen na jeho nejvzdálenějších okrajích. Potom se vzpoury nebudou moci odehrávat v městských čtvrtích, které leží v blízkosti sídel vládních úřadů. Bude jistě okolo hlavního města existovat ohromná masa pracujícího obyvatelstva, které je třeba se obávat v případě, že se rozzuří. Ale stavby, které zřídím, budou všechny zřízeny podle jednoho plánu, který přihlédne ke strategickým požadavkům, to znamená, že nechají prostor pro široké ulice, ve kterých bude možné převážet děla z jednoho konce na druhý. Konce těchto velkých ulic jsou spojeny s množstvím kasáren, které jsou něco jako hradby, plné zbraní, vojáků a munice. Můj nástupce by musel být slabomyslný stařec nebo dítě, kdyby chtěl před povstáním kapitulovat, ( 108 ) neboť několik zrn prachu rozmetá na jeho vlastnoruční rozkaz vzpouru na dvacet mil od hlavního města. Ale já nejsem ani stařec ani dítě. Krev v mých žilách je horká a můj rod je podle všech známek silný. Posloucháte mě ještě vůbec?

Montesquieu: Ano.

Machiavelli: Ale jistě rozumíte, že nepomýšlím ztížit materielní životní podmínky městského pracujícího obyvatelstva a narážím zde nepochybně na úskalí, které se dá těžce obejít. Avšak velké prostředky, které budou mé vládě stát k dispozici, mě přivádějí na následující myšlenky: Postavím pro pracující lid velká města, ve kterých jsou byty levné a ve kterých budou masy rozděleny do skupin, jako kdyby to byly velké rodiny.

Montesquieu: Myší díry se jmenují taková hromadná ubytování.

Machiavelli: Ach, tato vášeň pomlouvat, tato hořká nenávist politických stran, nebude chybět a má zařízení budou očerňována. Tak budou nazývány. Ale to se mne nedotkne. Když to tak nepůjde, najdu jiné prostředky a cesty.

Nemohu opustit kapitolu o stavbách bez toho, že bych se ještě nezmínil o jedné zdánlivě bezvýznamné maličkosti. Ale v politice není nic bezvýznamné. Nespočetné budovy, které zřídím, budou označeny mým jménem. Budou se v nich nalézat insignie, reliéfy, plastiky, které připomenou události mých dějin. Všude bude vložen můj erb, můj monogram. ( 109 ) Zde budou andělé, kteří budou podepírat mou korunu, o něco dále sochy Spravedlnosti a Moudrosti ponesou mé iniciály. To má nejvyšší důležitost, toho se ze zásady přidržuji. Těmito znaky, těmito emblémy je osoba vládce všude přítomná; žije se s ním, vzpomíná se na něj, myslí se na něj. Pocit pro jeho absolutní suverenitu vnikne do těch nejzarputilejších duší, tak jako kapka vody, která neustále prosakuje ze skály, vyhloubí povrch granitu. Ze stejného důvodu si přeji, aby byly na všech veřejných prostorách vidět mé pomníky, mé busty, obrazy, které mne zobrazují, obzvláště v zasedacích sálech soudů. ( 110 ) A ve zobrazení buď v královském oděvu anebo na koni.

Montesquieu: Vedle obrazu Krista.

Machiavelli: Ne, to ne; ale jemu naproti. Neboť suverénní Moc je věrná podoba boží Moci. Tak se spojuje můj obraz s představou Prozřetelnosti a Spravedlnosti.

Montesquieu: Sama spravedlnost musí nosit Vaši uniformu. Nejste křesťan. Jste řecký César byzantinské říše.

Machiavelli: Jsem katolický, apoštolský a římský Imperátor. Ze stejných důvodů, které jsem před Vámi právě rozložil si přeji, aby bylo slovo "královský" přidáno ke jménům všech veřejných zařízení bez toho, jakého by mohly být druhu: Královský soud, Královský soudní dvůr, Královská akademie, Královská zákonodárná komora, Královský senát, Královská státní rada. Jak dalece je to možné, bude stejné označení dáno úředníkům, zaměstnancům, oficielnímu personálu v okolí vlády. ( 111 ) Královský náměstek, královský arcibiskup, královský komik, královský soudce, královský obhájce. Královské jméno bude vtisknuto všude, u lidí i u věcí, bude představovat znamení Moci. Jedině můj svátek bude svátkem národním a nikoliv královským. Dodávám k tomu ještě, že ulice, veřejná náměstí ponesou jména, která budí vzpomínky na historii mé vlády. Následuje-li vládce těmto připomínkám, může být jistý, i když by byl Caligula nebo Nero, že se navždy vtiskne do paměti a jeho vzhled se zachová nejzazším potomkům. Co bych ještě k tomu mohl všechno říci.! Musím se omezit. Neboť kdo by mohl všechno říci, aniž by nebyl k smrti nudný. ( 112 ) Dospěl jsem tedy k maličkostem. Je mi líto, neboť tyto věci snad nejsou hodny Vaší pozornosti. Pro mne jsou však životními záležitostmi. Tak se na příklad říká, že byrokracie bude v monarchistických vládách opravdovou pohromou. Tomu nevěřím. Sestává z tisíců služebníků státu, kteří jsou zcela přirozeným způsobem vázáni na stávající pořádek poměrů. Mám armádu vojáků, armádu soudců, armádu dělníků, chci také mít armádu úředníků.

Montesquieu: Nesnažíte se už ani něco odůvodňovat.

Machiavelli: Mám snad na to čas?

Montesquieu: Ne. Pokračujte.

Machiavelli: Ve státech, které jednou měly monarchistickou vládu - a tu měly všechny v průběhu jejich historie alespoň jednou - jsem zjistil, že lidé jsou jako šílení dostávat řády a čestná vyznamenání. To nestojí vládce skoro nic a on může lidi udělat šťastnými, dokonce více než to, může si kouskem látky, kouskem stříbrného nebo zlatého plechu získat věrné přívržence. Já bych tak skoro bez výjimky dekoroval všechny, kteří si to ode mne přejí. Řády ozdobený muž je muž, který je mi oddán. Udělal bych z těchto čestných označení odznak, který sjednotí všechny mě oddané poddané. Jsem přesvědčen, že bych za cenu tohoto označení mohl koupit jedenáct dvanáctin mužů mé říše. Tak uskutečním, pokud to stojí v mých silách, snahu národa po rovnosti. Musíte uvážit: Čím více národ vcelku touží po rovnosti, o to větší zálibu mají jednotlivci ve vyznamenáních. ( 113 ) Zde je tedy prostředek k jednání, kterého zbavit se by bylo nešťastné. Z tohoto důvodu nejsem také vůbec nakloněn zříkat se titulů, jak jste mi to radil. Rozmnožím je kolem sebe ještě společně s hodnostmi. Chtěl bych mít u mého dvora etiketu Ludvíka XIV., úřednickou hierarchii Konstantina, přísné společenské formy v diplomacii, působivý ceremoniál. To jsou prostředky, kterými vláda neomylně působí na ducha širokých mas. Sloučí-li se všechno dohromady, objeví se vládce jako bůh.

Byl jsem ujištěn, že ve státech, které se podle jejich ideologie zdají být demokratickými, neztratila stará šlechta skoro nic ze své vážnosti. Jako komorníky vezmu šlechtu z nejstarších domů. Mnoho starých jmen mohlo zaniknout. Nechám je znovu povstat podle jako suverénu mně náležející Moci s jejích starými tituly a tak by se našly u mého dvora slavná jména dějin od doby Karla Velikého.

Tyto ideje se Vám budou zdát fantastické; ale mohu Vás ujistit, že k upevnění mé dynastie přinesou víc než s velkou moudrostí vydané zákony. Kult vládce je druh náboženství a jako všechna náboženství vede tento kultus k nepochopitelnostem a mystériím, které jsou silnější než veškerý rozum. ( 114 ) Každý z mých činů, ať už se může zdát jakkoliv nepochopitelný, vychází z výpočtu, jehož jediným předmětem je moje blaho a prospěch mé dynastie. Tak jsem to konec konců napsal také v mé knize o vládci: Co je opravdu těžké, je uchopení Moci; lehké je ale Moc podržet; neboť vcelku stačí odstranit jen to, co jí škodí a zavést to, co ji ochraňuje. Jak jste to mohl vidět, je nejdůležitější v mé politice stát se nepostradatelným. ( 115 ) Natolik jsem zničil organizované síly, že jsem dosáhl toho, že nic už nelze podnikat beze mne, toho, že nepřátelé mé Moci se chvějí před tím, že by ji chtěli svrhnout.

Co mi ještě zbývá udělat, je vyvinout morální prostředky, jejichž zárodky jsou v mých opatřeních obsaženy. Moje vláda je vládou radostí. Nebudete mi to mít za zlé, když můj národ obveselím hrami a slavnostmi. Tím změkčím morálku. Nedá se skrýt, že naše doba je dobou peněz. Požadavky se zdvojnásobily; luxus ruinuje celé rodiny; všude se dychtí po materiálních požitcích. Vládce by nesměl být dítětem své doby, kdyby neuměl pro svou potřebu využít tuto všeobecně rozšířenou hrabivost a tuto žádostivost po smyslných požitcích, kterými jsou dnes lidé sžíráni. Když je skličuje chudoba, dotírá na ně smyslnost, sžírá ctižádost, potom mi lidé propadli. Když ale také tak mluvím, vede mne přece v podstatě vzato zájem na mém národu. Ano, nechám ze zlého vzejít dobré. Využiji materialistické smýšlení k protěžování svornosti a kultury. Uhasím politické vášně lidí tím, že uspokojím jejich ctižádost, jejich chtivost a jejich potřeby. .Mou snahou je udělat z těch mužů sluhy mého režimu, kteří za předchozích režimů dělali ve jménu svobody ten největší rámus. U lidí velké charakterové síly je to jako s ženou bohatého muže; abyste je dostal je zapotřebí jen zdvojnásobit cenu. Ti, kteří nejsou k dostání za peníze, neodolají když se jim nabídnou pocty. Ti, kteří se nejsou k dostání za pocty neodolají penězům. Když lidé uvidí, jak se mění lidé, u kterých byly předpokládány nejčistší charaktery, ustoupí v tomto bodě veřejné mínění natolik, že se nakonec úplně vzdá. Nad čím se má tedy naříkat? Budu tvrdý jen proti těm, kteří s politikou nepřestanou. Budu pronásledovat jen tuto vášeň, ostatním budu dokonce v tajnosti nadržovat. ( 116 ) Učiním tak tisíci tajnými způsoby, které má k dispozici absolutistická Moc.

Montesquieu: Potom co jste zničil politické svědomí, musel jste nyní zničit také svědomí lidské. Zabil jste společnost, nyní zabíjíte jednotlivého člověka. Kdyby to mohl Bůh tak uspořádat, aby mohla být Vaše slova slyšet nahoře na zemi. Už nikdy by lidé neuslyšeli pádnější vyvrácení jejich vlastních nauk.

Machiavelli: Nechte mne dokončit.




<<< Zpět

Dále >>>