Machiavelli

Dvanáctý dialog

Machiavelli: Vyobrazil jsem Vám tu dosud jen část omezení, která bych tisku uložil, a která do jisté míry slouží ochraně ústavní vlády. Nyní Vám mám ukázat, jak pomýšlím použít těchto zařízení k prospěchu mé vlády. Odvažuji se tvrdit, že až ku dnešnímu dni ještě žádná vláda neměla tak odvážnou ideu jako tuto, o které teď budu mluvit. V parlamentně řízených zemích bývají vlády skoro vždy svrženy za pomoci tisku. Vyhlásím nyní možnost, potlačovat tisk tiskem. Jelikož je žurnalismus takovou Mocí, víte co moje vláda udělá? Bude sama žurnalisticky činná a to bude žurnalismus, který bude mít hlavu a patu.

Montesquieu: Opravdu, vedete mne od jednoho neobyčejného překvapení k dalšímu. Odhalujete před mýma očima neustále se měnící panorama. Musím se Vám přiznat, že jsem opravdu zvědavý vidět, jak začnete uskutečňovat tento nový program.

Machiavelli: Potřebuji k tomu vynaložit mnohem méně fantazie než si myslíte. Spočítám listy, které znázorňují takzvanou opozici. Když dělá opozici deset novin, budu mít dvacet, které se budou zastávat vlády, když dvacet, tak čtyřicet, když čtyřicet tak jich budu mít osmdesát. Přitom mi bude, jak jistě nyní dobře rozumíte, pomáhat právo, které jsem si vyhradil, totiž udělovat povolení k založení nových politických listů.

Montesquieu: To je ovšem velmi jednoduché.

Machiavelli: Ale přesto ne tak jednoduché, jak si to představujete. Neboť většina národa nesmí o této taktice nic vědět. Jinak by se plán nepodařil a veřejné mínění by se zřeklo novin, které zřejmě zastupují mou politiku. Rozdělím mně oddané noviny do třech nebo čtyřech tříd. Na prvé místo postavím počet novin, které mají zcela zřejmě úřední ráz a ve všech konfliktech budou mé počínání bránit až do nejzazších mezí. Rád bych Vám hned řekl, že to nejsou ty listy, které mají největší vliv na veřejné mínění. Na druhé místo bych postavil řadu novin, jejichž charakter je pouze poloúřední a jejichž úlohou je k mé Moci připoutat velkou masu vlažných a lhostejných, kteří se bez uvažování postaví na půdu faktů a svým politickým přesvědčením o víc neusilují.

Pod nyní následujícími skupinami novin se nalézají nejsilnější podpory mé Moci. Zde zmizí oficielní a poloúřední charakter úplně, samozřejmě jen zdánlivě; neboť noviny, u kterých mám ještě co říci, budou všechny připoutány stejným řetězem na mou vládu, řetězem, který je pro jedny viditelný a pro jiné neviditelný. Jejich počet Vám nemohu udat; neboť počítám u každého politického směru a každé politické straně na mně oddaného člena. Budu mít aristokratický list v Aristokratické straně, republikánský v Republikánské, revoluční v Revoluční straně; když to bude nutné také anarchistický u Anarchistů. Jako bůh Višnu, bude mít moje strana sto paží a tyto paže budou podávat v celé zemi své ruce zástupcům všech politických směrů. Aniž by to věděli, budou se stavět na mou stranu. Kdo tam uvěří, že mluví svou řečí, přesto jen mluví mojí. Kdo tam míní, že agituje ve svém vlastním zájmu, pracuje pro mne.

Montesquieu: Jsou to nyní myšlenky, které mají být uskutečněny nebo jen fantasie? Točí se mi z toho hlava.

Machiavelli: Šetřete Vaše síly; neboť nejsme ještě u cíle.

Montesquieu: Ptám se pouze, jak můžete tuto celou, v tajnosti naverbovanou armádu sloužící zpracovávání veřejného mínění řídit a sdružovat...

Machiavelli: To je pouze otázka organizace. Hned tomu porozumíte. Zřídím například pod označením oddělení pro tisk a novinářství centrálu, která bude vydávat instrukce a pokyny. Potom se pro ty, kteří jsou jen z poloviny zasvěceni do tajemství objeví podivná hra: zažije se, že noviny, které jsou mé vládě oddány, mě napadnou, spustí veliký křik a připraví mi řadu nepříjemností.

Montesquieu: To nemohu pochopit; nerozumím už ničemu.

Machiavelli: A přece není tak těžké tomu porozumět; musíte si uvědomit, že zásady a principy mé vlády nikdy nebudou napadnuty těmi novinami, o kterých jsem právě mluvil. Nepovedou nic víc než drobnou válku a budou proti vládnoucímu domu dělat jen opozici, která se drží v nejužších hranicích.

Montesquieu: A jakou z toho budete mít výhodu?

Machiavelli: Vaše otázka je opravdu naivní. Už opravdu pozoruhodným výsledkem bude, že většina lidí řekne: Ale vidíte přeci, že jsme svobodní, že je možné pod touto vládou mluvit, že je napadnuta nespravedlivě a trpí to a snáší, namísto útok potlačit, jak by to lehce mohla udělat. Druhý, neméně významný výsledek bude například vyvolat úvahy jako následující: Vidíte, jak si zásady této vlády, jak si její principy získaly úctu všech. Tyto noviny si jistě dovolují ty největší výsady, ale nenapadají nikdy stávající pořádky. Tyto pořádky musí být povzneseny nade všechny nespravedlnosti politických vášní, kdy sami nepřátelé vlády si nemohou odříci přinést projev oddanosti.

Montesquieu: Musím už říci, to je opravdu machiavellistické.

Machiavelli: To mě velmi ctí; ale dočkáte se ještě lepšího. S pomocí těchto novin, které mi jsou v tajnosti oddány, ovlivňuji, jak mohu s jistotou prohlásit, podle libosti veřejné mínění vnitřní a zahraniční politiky. Pobízím duchy nebo je nechám usnout, povzbuzuji je nebo je přivedu k zoufalství, zúčastňuji se projednávání otázek, obhajuji, co je správné nebo špatné. Vyhlašuji tyto skutečnosti nebo je nechám dementovat, všechno podle stávajících okolností. Tak zjišťuji myšlenky veřejného mínění, shrnuji dohromady účinky, které jsem sám vyvolal, zkouším plány, projekty, okamžitá rozhodnutí, krátce nechám, jak tomu říkáte ve Francii, stoupat pokusné balónky. Přemáhám podle libosti mé nepřátele bez toho, že bych přitom někdy odhalil můj vliv; neboť když jsem tyto listy svedl k tomu něco říci, mohu je, když je to nutné, tím potrestat, že je donutím k důraznému odvolání.

Dávám veřejnému mínění podnět k určitým závěrům, poháním ho vpřed nebo ho držím zpátky. Mám vždy prst na jeho pulsu, zrcadlí, aniž by to vědělo, jen moje osobní názory a diví se potom čas od času, v jak dobré shodě je se svým pánem. Říká se potom, že mám jemný postřeh pro hlas lidu, tajná a nádherná sympatie mě spojuje s hnutím života mého národa.

Montesquieu: Tyto mnohostranné úvahy se mi zdají dokončené, zrovna ideální. Předkládám Vám však ještě jednu poznámku, ale tentokrát opravdu váhavě: Když prolomíte mlčení, které obklopuje orientálního despotu, když dovolíte k Vašemu vlastnímu prospěchu Vaší žurnalistické armádě předstíranou opozici, o které jste právě mluvil, pak opravdu nevidím, jak chcete nespolupracujícím novinám zabránit, aby odpověděly opravdovými údery na Vaše vlastní popichování, jejichž úmysl jistě rozluští. Nevěříte, že nakonec přece jen někteří odhalí roušku, která zakrývá takové množství tajných úmyslů? Když už jednou přijdou na kloub této komedie, jak můžete těmto lidem zabránit, aby se Vám vysmívali? Tato hra se mi přece jen zdá být opravdu choulostivou záležitostí.

Machiavelli: V žádném případě. Mohu Vám jen říci, že jsem zde použil velkou část mého času na přezkoušení kladů a záporů tohoto systému. Informoval jsem se přesně o existenčních podmínkách tisku v parlamentně řízených zemích. Musíte uvážit, že žurnalisté tvoří něco jako svobodozednářský řád. Lidé, které živí žurnalismus, jsou všichni spolu více nebo méně spoutáni pracovním tajemstvím. Jako auguři ve starověku neprozrazují rádi lidu tajemství svých věšteckých výroků. Nic by tím nezískali, kdyby se navzájem zrazovali; neboť mají skoro všichni svá více nebo méně slabá místa. Přiznávám, že je pravděpodobné, že v centru hlavního města v kruzích určitých osobností tyto věci nebudou tajemstvím; ale jinak o tom nebude nikdo něco tušit a velká většina národa bude s největší důvěrou následovat vůdce, které mu dám.

Proč by mi mělo dělat starosti, že v hlavním městě jistí lidé znají lsti mého tisku? Největší část jejich vlivu je určena provincii. Tam budu mít temperaturu veřejného mínění takovou, jakou ji právě potřebuji a každý z mých podnětů se tam jistě dostane. Provinční tisk mi bude úplně náležet; neboť tam není možný žádný odpor a žádná diskuse. Z centra vedení kde sedím, bude pravidelně guvernérovi každé provincie předán rozkaz nechat promluvit noviny v tom nebo onom smyslu, takže ve stejnou hodinu bude v celé zemi prováděno takové nebo onaké ovlivňování, bude dán takový nebo onaký impuls, často ještě dříve než se o tom hlavní město něco tuší. Vidíte podle toho, že si o mínění hlavního města nepotřebuji dělat žádné starosti. Ve vážném případě bude pozdě informováno o hnutí, které se venku odehrává a toto hnutí ho strhne s sebou, bude-li třeba i proti jeho vůli.

Montesquieu: Řetěz Vašich myšlenek táhne vše s sebou takovou silou, že ztrácím odvahu k poslední námitce, kterou jsem Vám ještě chtěl přednést. Přes to všechno co jste právě řekl, zůstane skutečností, že v hlavním městě ještě zbude jistá část nezávislých novinářů. Bude jim téměř nemožné psát o politice, to je jisté, ale mohou proti Vám vést drobnou válku. Váš administrativní aparát nebude dokonalý. Vývoj absolutního režimu připouští všelijaká zneužívání, která vládce sám nezavinil. Ze všech činů Vašich úředníků, které se prohřeší proti privátním zájmům, vyjde najevo, že jsou tu Vaše vlastní slabá místa. Budou stížnosti, Vaši úředníci budou napadáni, Vy budete samozřejmě prohlašován za ně odpovědným a Vaše úcta bude klesat od jedné maličkosti ke druhé.

Machiavelli: Toho se nebojím.

Montesquieu: Rozmnožil jste ovšem natolik prostředky pro utiskování, takže mezi nimi potřebujete jen volit.

Machiavelli: To jsem tím nechtěl říci. Já nechci neustále utiskovat; chci mít jen možnost zastavit prostým pokynem každou diskusi o nějakém tématu, kterým bude vláda napadána.

Montesquieu: A jak to chcete udělat?

Machiavelli: Zaváži noviny k tomu, aby na špici jejich sloupců přinesly opravu, kterou jim zašle vláda. Zástupci vlády jim doručí nótu, ve které jim bude kategoricky prohlášeno: Přinesly jste zprávu o tom nebo onom případu, která není úplně správná. Dovolily jste si tu a tu kritiku. Věc jste posoudily nespravedlivě. Nezachovaly jste se správně. Nebyly jste v právu. Zachovejte se podle toho. Jak vidíte, bude to loajální a zcela otevřeně provedená censura.

Montesquieu: Na kterou přirozeně neexistuje odpověď.

Machiavelli: Jistě ne. Diskuse je tím uzavřena.

Montesquieu: Tak budete mít vždy poslední slovo a sice bez použití násilí, to je velmi důmyslně vymyšleno. Jak jste už předtím tak krásně řekl, zastupuje Vaše vláda skutečně žurnalismus, který má hlavu a patu.

Machiavelli: Tak jako bych nechtěl, aby byl národ zneklidňován pověstmi, které přijdou ze zahraničí, nechci také, že by byl rušen pověstmi, které se utvořily v zemi a také ne jednoduchými zprávami z privátního života. Když se přihodí mimořádná sebevražda, příliš nekalý peněžní obchod, u kterého se jedná o velké sumy, chybný krok úředníka stojícího ve veřejné službě, zakáži novinám, aby o tom informovaly. V mlčení o takových věcech leží víc úcty před slušností lidu než v jejich vyžvanění.

Montesquieu: A Vy sám, Vy se budete mezitím bez zábran osvědčovat na poli žurnalismu.

Machiavelli: Asi se to musí. Využít tisk, použít ho ve všech jeho formách, to je dnes povinností všech vlád, které chtějí zůstat naživu. Je to opravdu zvláštní, ale je to tak. Proto půjdu na této cestě přes všechno mnohem dál, než co si můžete vymyslet.

Aby bylo rozuměno, čeho všeho se můj systém týká, musí se dávat pozor na to, jak jsou projevy mého tisku určeny k tomu, aby působily zároveň s oficielním jednáním mé politiky. Předpokládejme, že bych chtěl prosadit rozhodnutí velké zahraničněpolitické a vnitřněpolitické složitosti. Toto rozhodnutí bude pomocí mých novin, ze kterých každé několik měsíců veřejnost v tomto smyslu zpracovává, jednoho dne oznámeno jako oficielní událost. Vy víte, s jakou mlčenlivostí a opatrností musí být v kritické situaci dokumenty vlády sepsány. Úloha, kterou je v takovém případě nutné řešit je v tom, že musí být uspokojeny všechny strany. Potom se budou každé moje noviny snažit v hranicích směru, který zastupují, přesvědčit každou stranu, že rozhodnutí, které bylo učiněno je právě pro ni to nejpříznivější. Co nestojí napsáno v oficielním dokumentu, doplní se k němu pomocí komentáře; co bude jen naznačeno, přednesou poloúřední noviny otevřeněji, demokratické a revoluční noviny to vychválí a zatím co se sem a tam hádá a vydávají ta nejrůznější prohlášení o mém jednání, může moje vláda všem a každému jednotlivci odpovědět: Mýlíte se o úmyslech vlády. Její provoláni jste četli špatně; nechtěla nikdy říci nic jiného než toto nebo ono. Hlavní věcí je, aby se nikdy nedostala do rozporu sama se sebou.

Montesquieu: Co? Po všem co jste právě řekl, stavíte tento požadavek?

Machiavelli: Jistě a Váš údiv mi dokazuje, že jste mi nerozuměl. Záleží mnohem více na tom, aby byla více sladěna slova než činy. Jak se můžete domnívat, že by velká masa lidí mohla posoudit, zda se její vláda nechá vést logikou? Stačí, kdy se jí to řekne. Přeji si, aby různé fáze mé politiky byly zobrazovány jako vývoj jediné myšlenky, který je nasměrován na nezměnitelný cíl. Každá předvídaná nebo neočekávaně nastalá událost bude moudře dosaženým výsledkem, chyby vedení nebudou nic jiného než různé názory na stejnou věc, různými cestami, které vedou ke stejnému cíli, rozličné prostředky řešící tutéž úlohu, která je neúnavně a přes všechny překážky sledována. Poslední událost vyplyne jako logické pokračování z ostatních.

Montesquieu: Musíte být opravdu obdivován! Taková prozíravost a taková pohyblivost!

Machiavelli:: Každý den budou mé noviny naplněny oficielními projevy, zprávami o činnosti, zprávami podávanými ministrům, vládci. Nikdy nezapomenu, že žiji v době, kdy se věří, že je možné všechny problémy společnosti vyřešit pomocí průmyslu, v době, která se neustále zabývá zlepšováním životních podmínek dělnické třídy. Držel bych se co nejvíce těchto otázek, neboť jsou opravdu šťastným prostředkem pro odvedení od starostí vnitřní politiky. U středoevropských národů musí vlády budit zdání, jako by byly neustále zaměstnané. Lidové masy dají svůj souhlas k jejich nečinnosti jen pod tou podmínkou, že jim vlády předvedou neustávající činnost, horečnatou pracovitost, která na sebe trvale přitahuje pozornost novinkami, překvapeními, pomocí nějakého divadla. To může být podivné - ale musím tu ještě jednou říci - je to tak.

Přizpůsobím se víc a více těmto zvláštnostem. Následkem toho budu dbát na poli obchodu, průmyslu, umění a také administrace všech možných projektů, plánů, výpočtů, změn, předělávek a zlepšování, jejichž ozvěna v tisku přehluší hlasy politiků ať budou jakkoli početné a budou ještě více psát. Říká se, že u Vás nyní hraje národní hospodářství velkou roli. Dobře, nebudu nic vynalézat, nic nechávat uveřejňovat, také nic pro Vaše teoretiky, Vaše utopisty, pro nadšené kazatele Vašich sekt. Lidový blahobyt bude jediný, nikdy se neměnící předmět mých veřejných projevů. Budu-li nyní mluvit sám nebo nechám pro mne mluvit mé ministry nebo mé novináře, nemohlo by se dostatečně hlásat o velikosti země, o jejím blahobytu, o vznešenosti její mise a jejího určení; nesmělo by se vůbec přestat mluvit k lidu o velkolepých principech moderního práva, velikosti úkolů humanity pohybujících lidstvo. Všechna moje písma by musela šířit atmosféru nadšeného, vše zahrnujícího liberalismu. Západní národy milují orientální styl. Proto by musel být styl všech řečí, všech veřejných prohlášení vždy květnatý, neustále okázalý, úchvatný a plný světla. Atheistické vlády nejsou u národů oblíbeny. Neopominul bych nikdy při mém styku s publikem postavit mé činy pod ochranu božství, přičemž bych mou vlastní hvězdu obratně spojil s hvězdou země.

Chtěl bych, aby byly v každé době srovnávány činy mé vlády s činy vlád dřívějších. Tímto způsobem by mé blahodárné činy nejlépe vystupovaly na veřejnost a vzbuzovaly vděčnost, kterou zaslouží.

Bylo by velmi důležité, vyzvednout chyby mých předchůdců a ukázat, že jsem se jich vždy dokázal uvarovat. Živily by se tím proti vládě, po které moje vláda následovala, jisté antipatie, ano dokonce odpor, který se nechá stejně těžko odstranit ze světa jako zločin potrestáním viníka.

Nedal bych určité části mých novin jen příkaz, aby stále vychvalovaly nádheru mé vlády, svalovaly odpovědnost za chyby evropské politiky na jiné vlády, nýbrž bych také chtěl, aby se velká část těchto chvalozpěvů jevila jen jako ozvěna zahraničních listů, ze kterých by byly otiskovány články - pravé nebo falešné - podávající o mé politice nádherné projevy oddanosti. Ostatně bych v zahraničí udržoval noviny, které by byly v mých službách a jejichž podpora by byla o to účinnější, kdybych jim dal k dispozici vydání listů, které jsou v nějakých drobnostech v opozici.

Mé principy, mé myšlenky, mé činy bych obklopil svatozáří mladistvosti, září nového práva, v protikladu ke stařecké slabosti a ochablosti dřívějších zařízení.

Vím velmi dobře, že veřejná kritika potřebuje ventily, že se duševní činnost nutně přesune na jiné pole, bude-li z jednoho vytlačena. Proto bych se také neobával, vrhnout národ do všech možných teoretických spekulací a praktik průmyslu.

Mimo politiku bych zůstal, to Vás mohu ujistit, dobrotivým vládcem a nechal bych úplně klidně jednat o filozofických a náboženských otázkách. Co se týče náboženství, stalo se učení o svobodném rozhodování v náboženských otázkách něco jako fixní idea. Nesmí se těmto snahám odporovat, nebylo by to tak docela bez nebezpečí. V zemích Evropy, ve kterých civilizace pokročila nejdále, přinesl nakonec vynález umění knihtisku bláznivou, ztřeštěnou, nevázanou a téměř neslušnou literaturu. To je velká chyba. Nuže ano, je smutné, že se musí říci, že se bude nutno spokojit s tím, tuto literaturu neomezovat, aby byla poněkud uklidněna písařská zuřivost, kterou jsou posedlé Vaše parlamentně řízené země.

Tato zamořená literatura, jejíž rozšiřování nelze zamezit, jalovost novinových pisálků a politiků, kteří se zmocnili žurnalismu, bude stát v odporném kontrastu k důstojnosti řeči, která zazní z trůnu vládce, k živému a barvitému způsobu řeči, kterou se bude usilovat o to, aby byly všechny veřejné projevy vlády účinnější. Rozumíte nyní, proč jsem nechal mého vládce obklopit takovou spoustou publicistů, administrativních úředníků, advokátů, obchodníků a znalců práv, kteří jsou třeba pro koncipování tohoto ohromného množství oficielních zpráv, o kterých jsem k Vám mluvil a jejichž vliv na lidi by se měl neustále zvětšovat.

To je v hrubých rysech všeobecná organizace mé vlády nad tiskem.

Montesquieu: Nyní jste s tím tedy hotov?

Machiavelli: Ano, bohužel; neboť jsem se vyjádřil mnohem kratčeji než by bylo nutné. Ale naše minuty jsou sečteny, musíme jít rychle dál.




<<< Zpět

Dále >>>