Machiavelli

Jedenáctý dialog

Machiavelli: Ve Vašem "Duchu zákonů" jste udělal opravdu rozumnou poznámku a sice, že slovo svoboda je pojem, kterému je možné porozumět ve velmi rozdílném smyslu. Ve Vašem díle má být následující věta: "Svoboda je právo, dělat to, co dovolují zákony.". Přivlastním si rád tuto definici a mohu Vás ujistit, že moje zákony dovolí jen to, co má být uděláno. Jejich myšlenky poznáte. Čím začneme?

Montesquieu: Bylo by mi milé, kdybych směl vědět, jak se zajistíte proti útokům tisku.

Machiavelli: Pokládáte skutečně prst ne nejcitlivější místo mého podniku. Systém, který zde zamýšlím zavést, je stejně rozsáhlý jako mnohostranný ve svých aplikacích. Naštěstí mám na tomto poli volnost pohybu. Mohu v úplném klidu dát věci správný střih bez toho, že bych se přitom vydával nějaké výtce.

Montesquieu: Do jaké míry, prosím?

Machiavelli: Protože tisk, nejčastěji v parlamentně řízených zemích, nehledí na to, že je nenáviděn, neboť stojí ve službě mocných, egoistických a proti všemu ostatnímu se uzavírajících vášní, protože na základě své zaujatosti pomlouvá, protože je úplatný, nespravedlivý, úzkoprsý a bez vlasteneckého smýšlení, krátce a především: protože nikde nedovede poučit velké lidové masy země, k čemu tu vlastně tisk je.

Montesquieu: Ano, když hledáte výtky, které je tisku možné dělat, bude pro Vás lehké jich snést dohromady celou kupu. Když se ale zeptáte, k čemu tu je, tak je to jiná věc. Zabraňuje zcela jednoduše zvůli při výkonu Moci. Nutí vládnout na základě ústavy. Nutí zástupce státní autority ke slušnosti, ke zdrženlivosti, k úctě před sebou a ostatními. Krátce, abych vše řekl jednou větou: Dává každému, kdo je utlačován, možnost si stěžovat a být uslyšen. Je možné takovému zařízení mnoho prominout, které při všech nešvarech musí přece jen poskytovat tolik dobrých služeb.

Machiavelli: Ovšem, mně je toto ospravedlňování tisku známé. Ale vysvětlete to té velké mase lidí, když to dokážete. Spočítejte přece jednou ty lidi, kteří mají zájem na osudu tisku, a hned uvidíte jaká je situace.

Montesquieu: Proto je asi lepší, když hned sáhnete k praktickému prostředku, nasadit - jak se tak říká – náhubek.

Machiavelli: Zcela správně, tak se to říká. Mimochodem, neuvažuji jenom žurnalismu nasadit uzdu.

Montesquieu: Nýbrž hned všemu, co je vytištěno.

Machiavelli: Začínáte být opravdu ironický.

Montesquieu: Vy mi to hned znemožníte, stejně jako chcete také tisk spoutat ve všech jeho formách.

Machiavelli: Není možné se bránit proti takovým duchaplným žertům. Ale hned velmi dobře pochopíte, že by se nevyplatilo zachránit se před útoky žurnalistů, kdybyste nadále musel zůstat vystaven útokům v knihách.

Montesquieu: Hezké, začněme tedy se žurnalisty.

Machiavelli: Kdybych šel tak daleko a noviny jednoduše docela odstranil, velmi nerozumně bych zranil lidové cítění, proti kterému otevřeně vystoupit je vždy nebezpečné. Budu postupovat pomocí řady nařízení, která tak vypadají, jako by byla jednoduše preventivními nebo pořádkovými opatřeními.

Nařídím, že v budoucnu nesmí být žádné noviny založeny bez zplnomocnění vlády. Tím je zlořád podchycen už při jeho vzniku; takže můžete dobře pochopit, že všechny od tohoto okamžiku založené noviny mohou být jen ty orgány, které jsou oddány vládě.

Montesquieu: Ale, když se teď začínáte zabývat takovými drobnostmi, dovolte mi otázku: Duch novin je závislý na duchu personálu jeho redakce a jak chcete dokázat, odstranit Vaší Moci nepřátelsky naladěnou redakci?

Machiavelli: Námitka je opravdu slabá; neboť nakonec, když to bude pro mne vhodné nepovolím vycházení žádného nového listu. Ale mám, jak ještě uvidíte, jiné plány. Ptáte se jak odstraním mně nepřátelsky nakloněnou redakci. Nejjednodušším způsobem. Připojím k mému nařízení, že ke všem změnám personálu hlavního redaktora nebo vydavatele novin je potřeba povolení vlády.

Montesquieu: Ale staré noviny, které zůstaly nepřítelem Vaší vlády a jejichž redakce se nezměnila, ty pozvednou svůj hlas.

Machiavelli: O ne, počkejte! Uložím všem současným a v budoucnu vycházejícím novinám daňové zatížení, které udrží publicistické podniky v jejich patřičných mezích. Politické listy budou podrobeny tomu, co dnes nazýváte kolkovným a kaucí. Novinový průmysl se brzy nebude následkem vybírání těchto daní vyplácet, takže se vezme na starost jen po důkladném rozvážení.

Montesquieu: Prostředek nezapůsobí; neboť politickým stranám na penězích nezáleží.

Machiavelli: Buďte bez starostí. Mám prostředky, jak jim zacpat ústa. Nyní totiž přicházíme k opatřením pro omezení svobody tisku. V Evropě existují státy, ve kterých bylo soudní porotě dáno právo rozhodovat o tiskových přečinech. Neznám žádné žalostnější opatření; neboť to přece znamená rozbouřit veřejnost tím nejmenším žurnalistickým nápadem. Tisková provinění jsou něco tak pružného, redaktor může zakrýt své útoky tak různým a rafinovaným způsobem, že není vůbec možné přenechávat soudům taková provinění k posouzení. Soudy budou k tomu vždy vyzbrojeny, to je samozřejmé, ale zbraň kterou se může neustále svoboda tisku omezovat patří do rukou administrace.

Montesquieu: Budou tedy existovat přečiny, pro které soudy nejsou příslušné, nebo lépe: uhodíte oběma rukama, soudem a administrací?

Machiavelli: To by nebylo velké neštěstí. Bere se příliš velký ohled na pár špatných a zlovolných žurnalistů, kteří jsou v stavu všechno napadnout, všechno dělat špatným, kteří s vládami zacházejí jako bandité, kteří na silnici s dýkou v ruce zatarasují cestujícímu cestu. Staví se vytrvale mimo zákony, přestože by měli být rádi pod nimi jen trochu přihnuti.

Montesquieu: Tedy to budou jen tito žurnalisté, kteří pocítí Vaši přísnost?

Machiavelli: Na ně se nemohu omezovat; neboť takoví lidé jsou jako hlavy hydry. Když se jich deset utne, naroste za ně padesát nových. Budu se dívat na noviny v prvé linii jako na veřejné podniky. Jednoduše jim vysvětlím následující: Mohl bych vás všechny zakázat, dosud jsem to neudělal; mohu to stále ještě učinit, nechám vás žít, ale samozřejmě jen pod jednou podmínkou a sice, že mi nebudete klást do cesty žádné překážky a nebudete podkopávat moji Moc. Nechtěl bych proti vám každý den vystupovat; nechci neustále vydávat dodatky k zákonu, abych zachycoval vaše přečiny. Nemohu také udržovat celou armádu cenzorů, kteří musí každý večer přezkušovat, co chcete příští den vydat. Máte pera, tedy jimi pište; ale zapamatujte si dobře: Vymiňuji si pro mne a mé spolupracovníky právo, ty potrestat, kteří mne napadnou. Nezkoušejte vůči mně žádné vychytralosti. Když na mne zaútočíte, poznám to velmi rychle a vy to poznáte také. V tomto případě si zjednám právo vlastníma rukama, ne hned, neboť chci být přitom shovívavý; budu vás jednou, dvakrát varovat, potřetí vás zničím.

Montesquieu: Vidím s údivem, že to vlastně není žurnalista, který bude tímto systémem zasažen, nýbrž noviny jako takové a jejich zkáza stáhne s sebou potom i ty zájmy, které zastupuje.

Machiavelli: Mohou se kdekoliv jinde nechat zastupovat; o tom se nebude jednat. Moje vláda by to tedy, jak jsem Vám již řekl, zarazila, přirozeně bez toho, že by zasahovala do soudních řízení, která budou soudy prováděna. Dvěma odsouzením v jednom roce by následovalo právoplatné zkonfiskování časopisu. S tím bych se ještě nespokojil. Řekl bych ještě novinám - samozřejmě pomocí nařízení nebo formou zákona -: Jelikož ve všech věcech, které se vás samých dotýkají, má vládnout co největší opatrnost, neoddávejte se naději, že vzrušíte veřejné mínění komentáři o debatách vedených v obou poslaneckých komorách. Zakazuji vám o tom přinášet zprávy. Zakazuji vám také podávat zprávy o soudních jednáních týkajících se záležitostí tisku. Nemyslete dále na to, působit na veřejnost zprávami, které údajně přicházejí ze zahraničí. Potrestal bych falešné zprávy tělesnými tresty bez ohledu na to, zda byly publikovány v dobrém nebo zlém úmyslu.

Montesquieu: To se mi zdá trochu tvrdé; neboť konečně budou noviny, které se mohou jen za největšího nebezpečí věnovat kritice politických událostí, žít skoro jen ze zpravodajské služby. Když nyní noviny rozšíří nějakou zprávu, tak se mi zdá opravdu obtížné, požadovat od nich důkaz její pravdivosti; neboť nejčastěji nebude moci s jistotou pravdu obhájit a i když je morálně zajištěna, může přesto ještě chybět průkazní materiál.

Machiavelli: Tak se tedy musí taková zpráva přezkoušet podle těchto obou hledisek dříve, než se zmate veřejné mínění.

Montesquieu: Ale vidím přicházet ještě něco jiného. Když nebude možné proti Vám bojovat pomocí novin, které vycházejí uvnitř země, tak to bude děláno pomocí zahraničních listů. Všichni nespokojení, všichni, kteří jsou plni nenávisti budou psát před branami Vaší říše; noviny a štvavé tiskoviny budou házeny přes hranice.

Machiavelli: Dotýkáte se věci, kterou pomýšlím uspořádat co nejpřísněji; zahraniční tisk je skutečně velmi nebezpečný. Především bude každý dovoz nepovolených časopisů a tiskovin nebo jejich uvedení do oběhu potrestáno vězením a trest bude dostatečně tvrdý, aby k něčemu takovému vzal chuť. Dále budou ti z mých poddaných, kterým bude dokázáno, že v zahraničí psali proti vládě, po jejich návratu do říše zatčeni a potrestáni. Je to přece opravdové sprosťáctví, psát v zahraničí proti vlastní vládě.

Montesquieu: To záleží na okolnostech. Ale zahraniční tisk sousedních států se bude sám hýbat.

Machiavelli: Věříte? Vycházíme přece z předpokladu, že jsem vládcem v mé velké říši. Malé státy na hranicích budou žít ve strachu, to Vás mohu ujistit. Pohnu je k tomu, aby vydaly zákony, kterými budou postiženi jejich vlastni krajané když zaútočí na mou vládu tiskem nebo jinak.

Montesquieu: Vidím, že jsem měl pravdu, když jsem v "Duchu zákonů" řekl, že by mezi zemí despoty a všemi ostatními zeměmi musela ležet poušť. Kultura se tam nesmí dostat. Vaši poddaní nebudou jistě znát své vlastní dějiny. Podle výroku Benjamina Constanta uděláte z říše ostrov, kde se nic neví o tom, co se děje v Evropě a z hlavního města uděláte druhý ostrov, na kterém se nebude nic vědět o tom, co se odehrává v provinciích.

Machiavelli: Nechci, aby byla moje říše vzrušována pomocí pověstí ze zahraničí. Jak se vůbec do země dostanou zprávy ze zahraničí? Pomocí několika agentur, které sbírají zprávy, jež jim byly odevšad přineseny. Nuže, tyto agentury bude možné si koupit a od té doby budou přinášet jen zprávy, které jsou kontrolovány vládou.

Montesquieu: To je dobré! Nyní můžete přejít k dohledu nad knihami.

Machiavelli: To mě zajímá méně. Neboť v době, kdy noviny našly tak obrovské rozšíření, se nečtou skoro žádné knihy. Přesto jim v žádném případě nenechám otevřeny všechny cesty pro jejich rozšiřování. Nejprve přinutím všechny, kteří chtějí vykonávat povolání knihtiskaře, nakladatele nebo obchodníka knihami, aby si obstarali průkaz, to znamená povolení, které jim vláda může kdykoliv odejmout buď přímo nebo soudním rozhodnutím.

Montesquieu: Ale potom budou tito nezávislí podnikatelé přece nějakým druhem státních úředníků. Zbraně ducha se stanou zbraněmi vlády.

Machiavelli: Myslím, že si proto budou moci jen zřídka stěžovat; neboť tomu tak bylo i ve Vaší době za parlamentního režimu. Staré zvyky je nutno udržovat, pokud jsou dobré. Sáhnu zpět po daňových opatřeních. Kolkovné novin rozšířím také i na knihy, nebo lépe: zatížím daněmi takové knihy, které nemají určitý počet stran. Na příklad kniha, která nemá dvě stě nebo tři sta stran nebude platit jako kniha, nýbrž jako brožura. Pochopíte jistě přednost tohoto triku. Na jedné straně snížím pomocí daní tuto spoustu malých spisků, které nejsou nic jiného než přívěskem novin; na druhé straně nutím autory, kteří se chtějí vyhnout zdanění psát dlouhá a drahá díla, která jsou tak dobře jako neprodejná a v takovéto formě je nebude nikdo číst. Jsou to dnes ještě skoro jen ubožáci, kteří věří, že by museli psát knihu; nechají toho. Daňový úřad vezme těmto lidem chuť, následovat jejich literární ctižádost a sám trestní zákon vyrazí tiskárnám z rukou zbraň; neboť udělám nakladatele a tiskaře v trestním smyslu za to zodpovědné, co v knihách stojí. Kdyby byl autor dostatečně odvážný, aby napsal knihu proti vládě, tak nesmí nalézt nakladatele. Účinky tohoto uzdravujícího zastrašování povedou nepřímou cestou ke zřízení cenzury, která má být jen preventivní, a kterou by vláda sama nemohla provádět kvůli pohrdání, do kterého toto opatřen upadlo. Dříve než tiskař a nakladatel vydají nová díla, nechají si poradit, opatří si informace, vydají takové knihy, jejichž vydání tiskem publikum vyžaduje a tak bude vláda vždy včas informována o vydávání publikací, které jsou proti ní namířeny. Pokud to bude považovat za vhodné, nařídí jejich předběžné zabavení a postaví autora před soud.

Montesquieu: Řekl jste mi přece, že se nedotknete občanského práva. Zdá se, že Vám není jasné, že takovým zákonodárstvím zasáhnete svobodu obchodu; přistupuje sem také právo na majetek, které tím pozbude platnosti.

Montesquieu: Potom jste s Vašimi vývody o tisku hotov.

Machiavelli: Ale ne!

Montesquieu: Co ještě chybí?

Machiavelli: Celá druhá polovina úlohy.




<<< Zpět

Dále >>>