Machiavelli

Třetí část

Osmnáctý dialog

Montesquieu: Doposud jste se zabýval pouze formami, které Vaše vláda přijme a přísnými zákony, které jsou nutné pro její udržení. To je mnoho, ale je to zase tak dobré jako nic. Musíte ještě rozřešit nejtěžší ze všech problémů, který existuje pro vládce v evropském státu založeném na reprezentativním systému, vládce, který si chce vynutit absolutní Moc.

Machiavelli:A jaký problém to je?

Montesquieu: Je to problém financí.

Machiavelli: Tato otázka neleží mimo mých úvah; neboť jsem Vám přece už řekl, že nakonec všechno směřuje k výpočetní úloze.

Montesquieu: Velmi dobře! Ale zde je to sama podstata věci, která Vám bude odporovat.

Machiavelli: Musím se přiznat, že mě to zneklidňuje; neboť pocházím ze století, které bylo ještě na poli státní ekonomiky zcela nevzdělané a já rozumím těmto věcem opravdu málo.

Montesquieu: Co Vás zneklidňuje, to mne uklidňuje. Dovolíte mi přece, abych Vám položil otázku. Vzpomínám si, že jsem v "Duchu zákonů"napsal, že na základě principu, na kterém se zakládá jeho panství bude absolutní vládce donucen ukládat svým poddaným jen mírné daňové zatížení. Dopřejete svým poddaným alespoň toto odškodnění?

Machiavelli: K něčemu takovému se nepropůjčím. ( 50 ) Opravdu nevím o ničem spornějším, než je návrh, který jste vyslovil. ( 51 ) Jak chcete, aby nástroje královské Moci, celý lesk a reprezentační povinnosti velkého dvora mohly existovat bez toho, že nebude národu uloženo velké zatížení? ( 52 ) Vaše zásada by se dala uplatnit v Turecku, v Persii, cožpak vím, kde všude, u malých národů bez průmyslu, které ostatně nemají ani prostředky k placení daní. U evropských národů, kde je práce pramenem bohatství a nechá se tolika různými způsoby zdanit, kde je luxus vládou využíván, kde jsou centralizovány udržování a náklady všech veřejných úřadů, kde jsou všichni vysocí úředníci, všichni hodnostáři vybaveni velkými peněžními prostředky, jak tu můžete požadovat, ptám se ještě jednou, aby se odvody přiměřeně, jak to nazýváte, omezily, když se nad tím má neomezená Moc?

Montesquieu: To je zcela správné a já se nadále nedržím mého tvrzení, jehož pravý smysl Vám ostatně unikl. Tedy, Vaše vláda bude drahá. Bude v každém případě stát víc než vláda, která je složena ze zástupců národa.

Machiavelli: To je možné.

Montesquieu: Jistě a právě zde začínají potíže. ( 53 ) Vím, jak si zastupitelské vlády opatřují finanční prostředky. Nemám však žádnou představu o tom, z jakých zdrojů by mohla existovat absolutní Moc v moderních společnostech. Ptám-li se dějin, vidím velmi jasně, že by mohla existovat jenom v určitých podmínkách. Nejdříve musí být absolutní panovník velitelem armády. To přece jistě přiznáte.

Machiavelli: Ovšem.

Montesquieu: A potom musí být dobyvatelem. Neboť válka mu musí otevřít prameny, které potřebuje, aby mohl udržovat svou nádheru a své armády. Kdyby to zkusil dosáhnout pomocí daní, tak by své poddané umačkal. Z toho vidíte, že absolutní panovník není nucen ukládat úsporné odvody proto, že méně vydává, nýbrž proto, že jeho existence závisí od jiné zákonitosti. Dnešní válka ale nepřinese žádný užitek těm, kteří ji vedou. Přivede na mizinu vítěze stejně jako poraženého. Tím Vám unikne pramen příjmu. Zůstanou tedy daně. ( 54 ) Z tohoto hlediska se absolutní vladař musí obejít bez souhlasu poddaných. V despoticky ovládaných státech platí jako zákon uznaný klam, který dovoluje uložit neomezeně vysoké daně. Panovník je podle práva majitelem celého majetku svých poddaných. Když jim něco vezme, vezme si opět jen to, co mu náleží. Zde není žádná překážka. Nakonec má vládce právo bez diskuse a bez kontroly libovolně nakládat se všemi peněžními prostředky, které mu budou daněmi opatřeny. To jsou na tomto poli ona scestí, ke kterým absolutismus nevyhnutelně vede. Přiznáváte mi, že by dalo hodně práce vrátit se k tomuto stavu. Když se budou moderní národy při ztrátě své svobody tak lhostejně chovat, jak si to představujete, tak se nebudou stejně chovat, když se jedná o jejich peníze. ( 55 ) Jejich zájmy jsou výhradně spojeny s hospodářským řádem despotismu. Nerozhodujete-li o penězích, nerozhodujete ani v politice. Celá vaše vláda se zhroutí na rozpočtových položkách.

Machiavelli: To mě přivede stejně tak málo z klidu jako všechno, co jste jinak říkal.

Montesquieu: To uvidíme. Ale k věci. Základním právem moderních států je hlasování o daních zástupci lidu. Podržíte hlasování o daních?

Machiavelli: Proč ne?

Montesquieu: Uvědomte si! Tento princip znamená výslovné uznání suverenity národa. ( 56 ) Neboť přiznat národu právo hlasovat o daních znamená přiznat mu právo odmítnout je, omezit je, zmenšit až k nule nástroje panování vladaře a pak v důsledku toho zničit jej samotného podle potřeby.

Machiavelli: Postupujete bezohledně. Jen pokračujte.

Montesquieu: Poslanci, kteří o daních hlasují, jsou sami daňovými plátci. Jejich zájmy jsou co nejtěsněji spojeny se zájmy národa a sice v jednom bodě, ve kterém národ jistě drží oči otevřeny. Zde nenajdete poslance tak poddajné, když se jedná o zajišťování zákonných kreditů, jako když se podrobovali Vašemu přání při jednání o svobodách.

Machiavelli: Zde je právě slabé místo Vaší argumentace. Prosím Vás, abyste vzal na vědomí úvahu, na kterou jste nemyslel. Za prvé: Poslanci budou přijímat žold (pozn. red. "nezdaněný plat"). Zdali by tedy měli platit daně nebo ne, je osobně při hlasování o daních nezajímá.

Montesquieu: Přiznávám, že toto opatření je praktické a pokládám je za opravdu chytré.

Machiavelli: Vidíte, jak je nevhodné, pozorovat okolnosti příliš schematicky. Nejmenší obratně umístěná změna přinese všechno do jiného světla. Možná byste měl pravdu, kdybych svou Moc opíral o aristokracii nebo o měšťany, kteří by mi po případě mohli odmítnout svou spolupráci. Ale - a to je druhá okolnost, kterou jste zapomněl - moje vláda se opírá o proletariát, o masy nemajetných. Státní zatížení této mase nedělá téměř žádné starosti a já to dokonce zařídím tak, že si ho vůbec nevšimnou. O zákony týkající se státních financí se budou dělníci jen málo starat; nebudou jimi totiž postiženi.

Montesquieu: Jestli jsem Vám dobře rozuměl, je následující zcela jasné: Necháte ty zaplatit, kteří něco vlastní, neboť je to suverénní vůle těch, kteří nic nemají. ( 57 ) To je výkupné, které počestnost a chudoba poskytují bohatým.

Machiavelli:A není to úplně správné?

Montesquieu: Ani to není pravda. Neboť v současné společnosti, viděno z ekonomického hlediska, neexistují ani bohatí ani chudí. Podle zákona, že se každá práce vyplácí, je dělník ze včerejška měšťanem zítřka. Když napadnete buržoazii, která žije z výnosů pozemkového vlastnictví nebo průmyslu, víte co tím zapříčiníte?

Emancipace dělníka jeho vlastní prací bude ve skutečnosti ztížena, držíte pevně ohromné množství dělníků v poutech proletariátu. ( 58 ) Je zcestné věřit, že by proletář mohl mít prospěch ze škod způsobených výrobě. Tím, že se fiskálními zákony ochuzují ti, kdo vlastní, se vytvářejí nepřirozené situace, a za určitý čas se ochuzují také ti, kdo nevlastní.

Machiavelli: To jsou hezké teorie, ale já jsem velmi dobře schopen přinést Vám stejně krásné, ale protichůdné když si to budete přát.

Montesquieu: Ne; neboť jste nerozřešil ani ten problém, který jsem Vám předložil. ( 59 ) Podívejme se tedy, jak si počínat tváří v tvář výdajům absolutistické vlády. Nebude to tak snadné, jak se domníváte, ani se zákonodárnou sněmovnou, ve které máte jistou většinu, a s všemocností lidového mandátu, který jste prosadil. Vysvětlete mi například, jak je možno finanční mechanismus moderních států podřídit požadavkům neomezené Moci? Opakuji vám, že tomu také odporuje přirozenost věcí. Kultivované národy Evropy obklopily správu jejich financí ochrannými opatřeními, které jsou tak těsné, tak diktovány nedůvěrou, tak mnohostranné, že neumožňují žádné zneužívání veřejných prostředků.

Machiavelli: Co je to za nádherný systém?

Montesquieu: Mohu Vám ho několika slovy popsat. Dokonalost moderního finančního systému spočívá na dvou zásadách: Finance jsou neustále kontrolovány a jsou o nich veřejnosti skládány účty. Na tom v podstatě pozůstává také záruka pro daňové poplatníky. ( 60 ) Té by se panovník nemohl dotknout, aniž by tím nepřímo sdělil svým poddaným: máte pořádek, já chci nepořádek, chci, aby správa veřejných fondů byla nejasná. Mám to tak zapotřebí, protože je mnoho výdajů, které chci uskutečnit bez vašeho schválení, deficitů, které bych chtěl zakrýt, příjmů, které bych mohl čerpat anebo zvětšovat podle okolností.

Machiavelli: Dobře začínáte.

Montesquieu: Ve svobodných a průmyslově vyspělých zemích všichni vědí o financích, z nutnosti, ze zájmu, ze zpráv. Na tomto poli by Vaše vláda nemohla nikoho oklamat.

Machiavelli: Kdo Vám říká, že má být někdo oklamán?

Montesquieu: Celá činnost finanční správy, jakkoli může být v detailech rozsáhlá a komplikovaná, směřuje nakonec na dvě opravdu jednoduché operace: příjem a vydání.

Na tyto oba druhy finančních operací se vztahuje řada zákonů a specielních nařízení, jejichž účelem je opět něco velmi jednoduchého: musí dosáhnout, aby daňový poplatník platil jen nutné a podle pravidel vybírané daně a ty musí být tak zkoncipovány, že vláda může veřejné prostředky použít pouze pro výdaje, které byly národem povoleny. ( 61 ) Stranou ponechávám vše, co se týká výměru daní a způsobu jejich vybírání, praktických prostředků, jak dosáhnout úplnosti vybírání, pořádku a přesnosti v pohybu veřejných fondů. To jsou podrobnosti účetnictví, s nimiž vás nebudu zatěžovat. Chci vám jen ukázat, jak se zachází s kontrolou veřejných finančních systémů, těch, které jsou v Evropě nejlépe zorganizovány. Jednou z nejdůležitějších úloh pro řešení bylo, všechny položky, ze kterých se skládají příjmy a výdaje sloužící jako základ pro používání národního majetku v rukou vlády, plně vytrhnout každému zastírání a zviditelnit je všem očím. Toho bylo dosaženo vytvořením zařízení, které se nazývá v moderním způsobu řeči státní budget nebo státní rozpočet. ( 62 ) Státní rozpočet je přehled anebo přibližný stav příjmů a vydání, předpokládaných nikoliv pro vzdálené časové období, nýbrž každoročně, tak aby sloužil příští rok. Roční rozpočet je tedy hlavním východiskem a svého druhu pružným faktorem finanční situace, která se ve vztahu ke zjištěným výsledkům zlepšuje anebo zhoršuje. Části, z nichž se rozpočet skládá, připravují různí ministři, v odděleních, jimž jsou příslušné úkony svěřeny. Základem jejich práce jsou položky předcházejících rozpočtů, které se mění, podle potřeby zvětšují anebo zmenšují. Všechno směřuje k ministru financí, který doklady jemu poskytované soustřeďuje a předkládá je zákonodárnému shromáždění v podobě toho, čemu se říká návrh rozpočtu. Toto velké dílo, které bude zveřejněno, vytištěno a v tisících novinách otisknuto, odhalí přede všemi zraky vnitřní a zahraniční politiku státu, správu civilních úřadů, soudu a armády. Je přezkoušeno, diskutováno a hlasováním poslanců povoleno. Tím se stane jako všechny zákony státu právoplatným.

Machiavelli: Dovolte mi, vyjádřit můj obdiv nad jasností vylíčení a přesného znění těchto úplně moderních pojmů. ( 63 ) Pojmů, s nimiž se vznešený autor Ducha zákonů v oblasti financí dokázal vyvázat z poněkud neurčitých teorií a dílem trochu nejasných termínů velkého díla, kterým se stal nesmrtelným.

Montesquieu: Duch zákonů není pojednáním o financích.

Machiavelli: Vaše skromnost v této věci zasluhuje tím více chvály, protože byste o tom mohl hovořit velmi dokonale. Pokračujte tedy. Poslouchám vás s největším zájmem.




<<< Zpět

Dále >>>