Machiavelli

Sedmý dialog

Machiavelli: ( 8 )Můžeme se tu zastavit.

Montesquieu: Poslouchám Vás!

Machiavelli: Musím Vám nejdříve říci, že jste se úplně zmýlil ve způsobu jak moje principy převést do praxe. Despotismus stále ve Vašich očích znázorňuje zpustlé formy orientálních monarchií. Ale tak ho nechápu. V moderních společnostech je nutné použít také moderní metody. Za dnešních dnů se při vykonávání vládní Moci už nejedná o to, dopouštět se ohromného porušování práva, nepřátelům stínat hlavy, rabovat své poddané a okrádat je o jejich majetek, co nejvíce jich popravit. Ne, smrt, rabování a tělesné trpení mohou dnes hrát jen ještě značně podřadnou roli ve vnitřní politice moderních států.

Montesquieu: Naštěstí.

Machiavelli: Musím přiznat, že nepatřím k obdivovatelům Vaší kultury parních strojů a továrních komínů. Ale přesto kráčím a to mi můžete věřit, s duchem doby. Přitažlivost učení, které nese mé jméno, je ve skutečnosti, že se přizpůsobí všem dobám a všem situacím. Machiavelli má dnes následovníky, kteří znají cenu jeho pouček. Jsem považován za velmi zastaralého a přece se stávám na této zemi každým dnem opět mladým.

Montesquieu: Vysmíváte se sám sobě?

Machiavelli: Jen mě poslouchejte a potom si utvořte mínění. V dnešních dnech se jedná méně o to lidi znásilňovat, jako o to je odzbrojit, omezit jejich politické vášně než je úplně usmrtit, potlačovat jejich instinkty než je zavádět, nedávat jejich ideje do klatby, jako více o to vést je do jiného směru a sice tím, že se přivlastní.

Montesquieu: A jak to míníte? Já tomu nerozumím.

Machiavelli: Dovolte, to je pouze teoretická část politiky. Hned dojdeme k jejímu použití. Hlavní tajemství vládního umění je v tom, oslabit veřejného ducha a sice tak, že se už nebude vůbec zajímat o ideje a principy, se kterými se dnes dělají revoluce. Ve všech dobách se národy stejně jako jednotlivci drželi slov. Zdání jim skoro vždy stačí. Nechtějí nic víc. Je tedy možné pro tuto potřebu vytvořit odpovídající uspořádání, které je přizpůsobeno způsobu vyjadřování a myšlenkovým pochodům, které se rovněž řídí potřebou. Je nutno mít potřebný talent, jak si přivlastnit ode všech stran svobodomyslné způsoby řeči, které se potřebují jako zbraně proti vládě. Je nutné jimi národy krmit až do omrzení. Dnes se mluví tak často o Moci veřejného mínění. Ukáži Vám, že je možné toto veřejné mínění přivést k tomu, vyslovit všechno to, co sám chci. Ale dříve než je možné na to pomyslet, řídit veřejné mínění, je nutné ho zmást, přivést ho do nejistoty ohromujícími rozpory, neustálým působením odvracet pozornost, oslňovat ho pomocí všech možných senzací a odvést ho tak nepozorovaně od správné cesty. Jedno z velkých tajemství naší doby je pomocí předsudků a vášní národa dosáhnout takového zmatení zásad, že se znemožní každé dorozuměni mezi lidmi, kteří mluví stejnou řečí a mají stejné zájmy.

Montesquieu: Kam se chcete dostat pomocí těchto slov, jejichž temný smysl nechává tušit něco strašného?

Machiavelli: Když chce hodný Montesquieu posadit morální pocity na místo politiky, tak zde musím přestat. Nebylo mým úmyslem dostat se na pole morálky. Vyzval jste mě k tomu, abych ukončil neustávající rušení vývoje duchem anarchie a odboje ve Vašich společnostech. Necháte mě laskavě nyní říci, jak uvažuji tuto úlohu vyřešit? Můžete pozastavit Vaše výčitky svědomí, když přijmete mé vývody tak, jako kdyby se u Vás jednalo o jen čistě teoretické uspokojení Vaší zvědavosti.

Montesquieu: Dobře, jsem s tím srozuměn.

Machiavelli: Mohu ostatně porozumět, že ode mne očekáváte přesné údaje. Dám Vám je. Ale nechte mě nejdříve vyjmenovat podstatné předpoklady, za kterých se dnes vládce může oddat naději, že upevní svou Moc. Bude od počátku muset pomýšlet na to, zničit všechny politické strany, všechny vlivné společnosti všude kde existují a ochromit osobní iniciativu ve všech jejich projevech. Potom samo od sebe klesne niveau lidí, kteří mají charakter a ochabnou všechny síly, které by se mohly bránit zotročení. Absolutní panství už nebude žádné neštěstí, nýbrž se stane potřebou. Jak jsem už řekl, tato pravidla politiky nejsou zcela nová, musí to být jen prostředky. Mnoho těchto cílů se nechá dosáhnout jednoduchými nařízeními na poli policie a administrace. Ve Vašich tak krásně, tak dobře uspořádaných společnostech jste na místo absolutní monarchie postavil monstrum, které se jmenuje "stát", nového Briareuse, obra se stem paží, jehož ruce všude dosáhnou, ohromnou ukrutnou organizaci, v jejímž stínu bude despotismus rozen znova a neustále. Když se nyní tento stát přitáhne na pomoc, nebude nic snadnějšího než dokončit tajné dílo, o kterém jsem Vám právě vyprávěl a ty nejprůbojnější prostředky k jeho uskutečnění budou přesně tytéž, jako u průmyslem ovládaného režimu, který tak obdivujete a o kterém bude známo, jak Vám ho odejmout.

Jenom cestou nařízení zřídím například obrovské finanční monopoly, kde nahromadím národní majetek a od kterých by musel natolik bezprostředně záviset osud všeho privátního majetku, takže by prvý den po politické katastrofě rovněž musel zmizet jako státní půjčka. Jste národohospodář, Montesquieu, odhadněte sám dalekosáhlost této myšlenky.

Jako šéf vlády budu všechny moje výnosy a všechna má nařízení řídit vytrvale na týž cíl: zničit kolektivní a individuelní síly, převahu státu zvyšovat až do nekonečna, udělat z něj suverénního ochránce, mecenáše a odměňovatele.

A potom ještě jiná myšlenka, která je převzata z průmyslového společenského pořádku: V dnešní době zmizela z obrazu aristokracie jako politická síla. Ale velkostatkář je ještě jednou ze součástí odporu, která by mohla být vládě nebezpečná, neboť je nezávislá. Může se tedy stát státní nutností ho nechat zchudnout nebo ho také úplně rozvrátit. K dosažení stačí zvýšit daně, které zatěžují pozemky, udržovat zemědělství v relativní bezvýznamnosti a naproti tomu nadržovat obchodu a průmyslu, ale obzvláště spekulaci; neboť příliš velký rozkvět průmyslu se může opět stát nebezpečným, jelikož vytvoří značné množství nezávislého majetku.

Proti velkoprůmyslníkům a majitelům továren lze účelně postupovat tím, že budou svedeni k takovým nákladům, které nestojí v žádném poměru k jejich příjmům, že budou zvýšeny pracovní odměny a že budou dělány hluboké, vhodně provedené zásahy do pramenů produkce. Nepotřebuji tyto myšlenky rozvádět. Víte velmi dobře, za kterých okolností a pod kterými záminkami se to všechno nechá udělat. Zájem národa, ano dokonce určitý zákrok pro jeho svobodu, pro velké principy hospodárnosti, když to bude vůbec třeba, s lehkostí zastíní pravý účel. Jistě není potřebné k tomu připojit, že stálé udržování armády, která nahání hrůzu, která je trvale vnějšími válkami udržována ve cviku, tvoří neoddělitelnou součást tohoto systému. Musí se k tomu připojit, že ve státě existují jen proletáři, několik milionářů a armáda.

Montesquieu: Jen pokračujte.

Machiavelli: To by bylo, co lze říci k vnitřní politice státu. Navenek se musí od jednoho konce Evropy až k druhému vzbudit revoluční kvas, který se ve vlastní zemi potlačí. Agitace pro svobodu v cizině odvrátí pozornost od útisku uvnitř. Navíc jsou tak jiné mocnosti drženy v šachu, u kterých lze podle libosti zjednat pořádek nebo podnítit nepořádek. Hlavní věcí je kabinetními intrikami tak zamotat vlákna evropské politiky, že je možné mocnosti, se kterými se jedná, rozehrát jednu proti druhé. Nemyslete si, že taková dvojitá hra, když je dobře provedena, může suverénovi uškodit. Alexandr VI. nevycházel při svých diplomatických jednáních nikdy z něčeho jiného než z podvodu a přesto měl vždy úspěch. Tak dobře ovládal umění pokrytectví. Ale to, co dnes nazýváte oficielní diplomatickou řečí, musí k tomu stát v naprostém protikladu. Zde není nikdy duch loajality a vycházení vstříc dostatečně stavěn na odiv. Národy, které klamu uvěří, budou panovníka, který se umí takto chovat, také ještě za jeho slušnost chválit.




<<< Zpět

Dále >>>