Machiavelli

Šestnáctý dialog

Montesquieu: Rozdrcení politických stran a zničení kolektivních sil je jedním z hlavních cílů Vaší politiky. Držel jste se tohoto programu. Vidím ovšem okolo Vás ještě mnohé, čeho jste se nedotkl. Nevložil jste svou ruku na klérus, na univerzitu, na právníky, občanskou domobranu, obchodní společnosti. Mně se zdá, že je mezi nimi více než jeden nebezpečný element.

Machiavelli: Nemohu Vám říci všechno najednou. ( 27 ) Přistupme tedy k lidovým milicím, abych se jimi už dále nemusel zabývat. Jejich rozehnání bylo nutně jedním z prvních činů mé vlády. Organizaci občanské gardy nelze smířit s existencí pravidelné armády, protože občané ve zbrani by se mohli v určitý okamžik přeměnit v buřiče. Tento počin ovšem není bez nesnází. Národní garda je neužitečnou institucí. Má však lidové jméno. Ve vojenských státech lichotí dětinským pudům určitých měšťanských tříd, které s dosti směšným podivínstvím spojují zálibu ve vojenských parádách s obchodními zvyklostmi. To je ovšem neškodný předsudek. Bylo by však nešťastné dotknout se jej, neboť vladař nikdy nesmí dopustit dojem, že odděluje své zájmy od zájmů obce, která věří, že nalezla záruku v ozbrojení svých obyvatel.

Montesquieu: Přece jen byste však tuto milici rozpustil!

Machiavelli: Rozpustím ji, abych ji přestavěl na jiných základech. Je podstatné podřídit ji přímo rozkazům úředníků občanské správy a odejmout ji právo volit a ustavovat své velitele. A to učiním. Organizuji ji ostatně jenom tam, kde je zapotřebí, a uchovávám si právo rozpustit ji znova a obnovit ji ještě na jiných základech, jestli to okolnosti vyžádají. O tom už nemám co říci. Co nyní týče univerzit, je jejich současný stav poměrně uspokojivý. Víte přece, že velké vyučovací ústavy dnes už nejsou tak organizovány jako dříve. Bylo mi řečeno, že skoro všude ztratily svou samostatnost a jsou nyní jen veřejnými ústavy ve službách státu. Nuže, tam kde je stát, tam je nyní vládce tak jak jsem Vám to řekl už více než jednou. Duchovní vedení státních ústavů leží v jeho rukou; jeho úředníci to jsou, kteří ovlivňují ducha mládeže. Vedoucí a členové učitelského sboru všech stupňů budou jmenováni vládou, jsou s ní svázáni, jsou na ní závislí a to stačí. ( 28 ) Zůstanou-li tu a tam nějaké stopy nezávislého zřízení v jakékoliv veřejné škole nebo akademii, bude pak snadné podřídit je jedinému společnému ústředí a řízení. To je jednoduše záležitostí nařízení anebo ministerského výnosu. Rychle přejdu k podrobnostem, k nimž se už pak nebudu vracet. Ale nechtěl bych tento předmět opustit bez toho, že bych Vám neřekl, že pokládám za velmi důležité, vystřihnout ze studia právní vědy možnost zabývat se ústavním právem.

Montesquieu: Máte k tomu ovšem také všechny důvody.

Machiavelli: Moje důvody jsou velmi jednoduché. Nechci, aby se mladí lidé, když zrovna opustili školu, hned vrhli na politiku, aby se v osmnácti letech zabývali návrhy ústav tak, jako se píší divadelní hry. Taková výuka může jen zkazit myšlenky mládeže a odvádět je předčasně k látce, která leží nad jejich horizontem. S takovými špatně strávenými a falešně pochopenými ideami se nevychovávají praví státníci, nýbrž jen utopisté, jejichž neuvážené myšlenky se později realizují v neuvážených činech.

Generace, které se narodí za mé vlády, je nutno vychovávat k úctě před stávajícími zařízeními a k lásce k vládci. Proto využiji Moc, kterou mám jako vládce nad školstvím, tak obratně jak je jen možné. Věřím, že je ve školách historie současnosti neprávem opomíjena. Je nejméně stejně důležité znát svou vlastní dobu jako údobí Perikla. Přeji si, aby byla historie mé vlády vyučována ještě za mého života. Tak udrží nový vládce svůj vstup do srdcí přicházející generace.

Montesquieu: To by tedy směřovalo, jestli Vám dobře rozumím, na pokračující obranu Vašich činů.

Machiavelli: Samozřejmě se nenechám ukazovat ve špatném světle. Jiný prostředek, který bych použil, by měl působit proti svobodě vědy, kterou není možné přímo odmítnout. Na univerzitách je množství profesorů, jejichž volný čas je možné použít k tomu, aby mimo poslucháren rozšiřovali dobré učení. Nechal bych ve všech významnějších městech zahájit bezplatné kursy a tímto způsobem podporoval vzdělání a zároveň i vliv vlády.

Montesquieu: Jinými slovy: Vstřebáte a zkonfiskujete pro sebe i ten poslední záblesk samostatného myšlení.

Machiavelli: Nezkonfiskuji vůbec nic.

Montesquieu: Dovolíte i jiným než Vám oddaným profesorům přinášet vědu mezi lid, ale bez průkazu, bez povolen?

Machiavelli: Co? Vy byste ke všemu ještě chtěl, abych povolil tvorbu politických spolků?

Montesquieu: Ne. Pokračujte.

Machiavelli: Mezi mnoha opatřeními, které jsou potřebné pro blaho mé vlády, jste zavedl mou pozornost také na takový, který se týká postoje právníků. Kdybych se tím zabýval, rozšířil bych moji činnost na něco, co není v tomto okamžiku nutné. Mimo to se tu dotýkám sféry zájmů občanského práva a Vy už víte, že je na tomto poli mojí zásadou, se mu zdaleka vyhýbat. Ve státech, kde právnický stav vytváří sdružení veřejného práva, považují poddaní nezávislost této organizace za ochranu a věří, že jsou neoddělitelní od práva, nechat se před soudem obhajovat. Zastávají se této nezávislosti, jako kdyby se jednalo o jejich vlastní čest, jejich zájem nebo jejich život. Zde zasahovat je opravdu těžké; neboť by se veřejné mínění mohlo vzrušit nářkem nevole, které toto celé sdružení jistě začne. Ale já jsem si velmi dobře vědom, že z tohoto stavu vycházejí vlivy, které by mohly být mé vládě bez výjimky nebezpečné. Toto povolání - to víte lépe než já, Montesquieu - vytváří studené a tvrdohlavé, na svých principech lpějící charaktery, muže, jejichž celá snaha směřuje k tomu, přezkoumávat zdali jednání vlády stojí na základech čisté legality. Advokát nemá jako úředník tak výrazný smysl pro sociální potřeby. Vidí zákon z příliš velké blízkosti a pod příliš drobnými hledisky, než aby měl pro tyto potřeby správný cit, zatímco úředník...

Montesquieu: Nepotřebujete ho teď ospravedlňovat.

Machiavelli: Ovšem; neboť nezapomínám, že stojím před jedním z velkých úředníků, kteří ve Francii tak skvěle podpírali monarchův trůn.

Montesquieu: A kteří se ne právě lehce propůjčovali k výkonu ustanovení, která porušovala státní ústavu.

Machiavelli: A tím jste nakonec srazili na zem celý stát. Nechci, aby moje soudní dvory byly parlamenty a aby v nich advokáti provozovali politiku chráněni imunitou, kterou jim jejich stav propůjčuje. ( 29 ) Nejvýznamnější muž století, který se narodil ke cti vaší vlasti, pravil:"Chci, aby bylo možno vyříznout jazyk advokátovi, který špatně hovoří o vládě." Moderní zvyklosti jsou jemnější, nešel bych tak daleko. Prvý den po mém uchopení Moci a za takto daných okolností se omezím na úplně jednoduché opatření: vydám ustanovení, které při plném uznání nezávislosti advokátního stavu podřídí advokáty nařízení, kterým budou do jejich úřadu dosazeni vládcem. Při odůvodnění mého výnosu nebude přece těžké, vysvětlit advokátním klientům, že takové jmenování jim poskytuje účinnější ochranu než když sdružení právníků se samo od sebe doplňuje, to znamená z jistě trochu smíšené společnosti.

Montesquieu: Je příliš pravdivé, že je možné dát těm nejodpornějším opatřením rozumné zdůvodnění. Ale nyní řekněte, co zamýšlíte udělat s duchovními. To je organizace, která pouze zčásti závisí na státu a která se opírá o duchovní Moc, jejíž sídlo neleží ve Vaší pravomoci. Musím už říci, že neznám nic, co by Vaší vládě mohlo být nebezpečnější než tato Moc, která hovoří jménem nebes a která je v pozemském všude zakořeněna. Nezapomeňte, že křesťanské kázání je kázání svobody. ( 30 ) Zákony státu vytvořily hlubokou dělící čáru mezi náboženskou a politickou autoritou. Slovo správců kultu se bezpochyby vyslovuje ve jménu evangelia. Božská spiritualita, která z toho vyplývá, je pro politický materialismus kamenem úrazu. Slovo tak skromné a tak jemné zničilo samo o sobě římskou říši, císařství i Moc. Národy, které se otevřeně přiznávají ke křesťanství, se budou vždy despotismu vyhýbat; neboť křesťanství zvyšuje lidskou důstojnost příliš vysoko, než aby na ni mohl despotismus vztáhnout ruku. Dokáže rozvinout duchovní síly, na které lidská Moc nemá žádný vliv. ( 31 ) Mějte se na pozoru před knězem! Uznává jenom Boha, jeho vliv je všude, ve svatostánku, v rodině, ve škole. Proti němu nic nezmůžete. Jeho hierarchie vám nepodléhá, podléhá ústavě, která odolá zákonu i meči. Když vládnete katolickému národu a máte klérus za svého nepřítele, tak vezmete dříve nebo později za své i kdybyste měl mít za sebou všechen lid.

Machiavelli: Nevím opravdu, jak jste na to přišel, udělat z kněze apoštola svobody. Já jsem nikdy nic takového nepozoroval, ani za starých časů, ani v současnosti. Viděl jsem v kněžství vždy jen přirozenou podporu absolutismu. Uvažte přece: Kdybych v zájmu založení mého státu musel udělat ústupky demokratickému duchu mé doby, kdybych udělal všeobecné volební právo za základ mé vlády, tak je to jen duchem doby nabídnutý trik; vezmu zde k tomu stejně požadavek vlády božské spravedlnosti, nejsem tím o nic méně králem z Boží milosti. Viděno z tohoto stanoviska musí mne tedy klérus podporovat; neboť moje zásady o autoritě jsou v souhlasu s jeho zásadami. Kdyby se však stavěl nepřátelsky, kdyby svůj vliv použil k tomu, aby vedl tajný boj proti mé vládě...

Montesquieu: A co potom?

Machiavelli: Mohl bych uvnitř církve vyvolat rozpolcení, kterým by byly přetrhány všechny svazky, které poutají klérus na Řím; neboť tam leží gordický uzel. Nechal bych mým tiskem, mými žurnalisty, mými politiky nasadit třeba následující tón: "Křesťanství není závislé na katolicismu; co katolická církev zakazuje, to křesťanství dovoluje. Nezávislost kléru na státu, jeho podrobení pod římskou kurii, to jsou čistě katolická dogmata. Takové poměry jsou trvalým ohrožením bezpečnosti státu. Věřící naší říše nemají mít jako svou duchovní hlavu cizího vládce. ( 32 ) Znamenalo by to ponechat vnitřní řád na milost a nemilost mocnosti, která se může kdykoliv stát nepřítelem. Ona hierarchie středověku, ono tenkrát vládnoucí poručníkování v dětském stáří stojících národů se už nesnáší s mužným duchem moderní kultury, s jejím osvícenstvím a její samostatností. Proč se má vládce nad svědomím hledat v Římě? Proč se nemá politická autorita krýt s náboženskou?" ( 33 ) Takový jazyk by bylo možno používat v tisku, především ve svobodném tisku, a lid by jej velmi pravděpodobně poslouchal s radostí.

Montesquieu: Kdybyste tomu měl uvěřit a kdybyste se odvážil něco takového podniknout, tak byste hned a s jistotou zakusil nejstrašnějším způsobem, co znamená Moc katolické církve i u těch národů, u kterých se zdá být oslabena.

Machiavelli: Já, něco takového podnikat! Velký Bože! Ne, prosím na kolenou našeho nebeského Pána a Mistra za odpuštění, že jsem se pouze jen odvážil dát slova takovému hanebnému názoru, který vznikl jen z nenávisti proti katolicismu. Ale Bůh, který dal lidem Moc, nezakazuje této Moci chránit se proti piklím kléru, který přece přestupuje přikázání evangelia, když se prohřešuje na poslušnosti vůči vrchnosti. ( 34 ) Dobře vím, že bude spřádat úklady jenom způsobem sotva viditelným, avšak dokážu nalézt způsob, jak zastavit třeba i u kurie v Římě záměr, který je původcem vlivu.

Montesquieu: Jakpak?

Machiavelli: Postačí, abych prstíčkem ukázal Svatému Stolci na morální stav mého lidu, který úpí pod jhem církve, pod jhem, které chce svrhnout, lidu, který je schopen sám se vymanit z nitra katolické jednoty a upadnout do schismatu řecké nebo protestantské církve.

Montesquieu: Jenom hrozby místo činů.

Machiavelli: Jak se mýlíte, Montesquieu! Jak netušíte nic o mém respektu k pontifikálnímu stolci! Roli, kterou bych chtěl hrát, mise, která by mi příslušela jako katolickému vládci, by byla právě být ochráncem církve. ( 35 ) V těchto časech, jak víte, je světská Moc těžce ohrožena jak bezbožnou nenávistí tak i ambicemi zemí na sever od Itálie. Řekl bych nyní svatému Otci: Budu Tě podporovat proti všem, jsem Tvoje záchrana, v tom vidím moji povinnost, to je má mise; ale to nejmenší, co za to žádám je, že mne nenapadneš, že mne budeš podporovat svým morálním vlivem. A tím by přece nebylo požadováno příliš mnoho, když přece sám odvažuji dát svou popularitu v sázku a vydávám se za ochránce světské Moci církve, která dnes dostala, bohužel, v očích tak zvané evropské demokracie špatnou pověst. To by mne neodstrašilo. Neudržoval bych v šachu jenom každý podnik proti suverenitě Svatého Stolce ze strany sousedních států, nýbrž také potom, kdyby měl to neštěstí být napaden, kdyby měl být papež vyhnán ze svého církevního státu, jak se tomu už stalo, tak by ho však moji vojáci přivedli zpět do jeho země a tam ho stále ochraňovali, pokud jsem u Moci.

Montesquieu: To by pak byl mistrovský kousek Vaší politiky. ( 36 ) Neboť budete-li v Římě udržovat stálou posádku, budete téměř vládcem nad Svatým Stolcem, jakoby sídlil v některé provincii vašeho království.

Machiavelli: A nyní uvěříte, že se papež, potom co jsem papežství prokázal takovouto službu, nebude zdráhat podporovat mou vládu, že mě sám popřípadě neodmítne korunovat v mém hlavním městě. Něco takového není v historii bez příkladu. ( 37 )

Montesquieu: Ano, v dějinách je všechno. Nebudete-li však mít na stolci svatého Petra Borgiu anebo Duboise, s čímž jak se zdá počítáte, a budete stát tváří v tvář papeži, který odolává vašim úkladům a vyvolává váš hněv, co uděláte?

Machiavelli: Je tedy třeba všechno rozhodnout. Pod záminkou ochrany se strany světské moci dosáhnu jeho svržení.

Montesquieu: Jste opravdu geniem!




<<< Zpět

Dále >>>